TRABLE S NEHTEM

6. června 2012 v 22:18 | Cuba
13. května 2012





Ráno jsme se probudili, odhrnuli závěs a naplno si uvědomili, kdeže to vlastně jsme. Pod okny tropická zahrada s kokosovými palmami, zelenými banánovníky s trsy banánů, které jsme si mohli kdykoliv utrhnout. Těch pestrobarevných květů, co tam rostlo! Za zahradou vánek čeřil hladinu klidné, mělké a panensky čisté modré laguny, kterou chránil korálový útes. O ten se v pravidelných intervalech rozbíjely metrové vlny. Vnitrozemí ostrova bylo tak nádherně sytě zelené, až to slovy nejde popsat. Z pokojového balkónu jsme mohli rozeznat zubatou dominantu ostrova, skálu The Needle a nejvyšší horu ostrova Te Manga. Siluety hor a sopek se doslova topily v oné záplavě zeleni. Na azurově modré obloze svítilo tropické slunce a my jsme si ani omylem nechtěli připustit, že jednou přijde čas a my budeme muset z tohoto ráje odejít.


Ten den jsem se dočkal svých pětadvacátých narozenin, díky časovému posunu jsem na ně musel čekat o den déle a Vendul mi nechtěla dát dárek. Posnídali jsme stylově tropicky - kokosy, banány, ananas a ještě nějaké podivné oranžové ovoce (to si ale při příští snídani odpustím). Když jsme všechno zapili studeným džusem z paroy, odebrali jsme se na info meeting se správcem hotelu.

Správce měl na sobě zdobenou bílou košili a sršel optimismem. Byl komik od přírody. Všechny sdělené informace byly podány formou nějakého vtipu. Když jsme si přisedli ke stolu k dalším turistům, následovalo klasické kolečko "jaksejmenujeteaodkudjste". Jak je příjemné být chválen a vzbuzovat obdiv za to, že jste Čech! Zase to uznalé kývaní hlavou překvapené "Ooh." Moc Čechů očividně nemá to štěstí na Cookovy ostrovy zavítat.


"Když budete mít v laguně při potápění jakýkoliv problém," poučoval nás správce, "nepanikařte. V klidu se postavte (názorně předvedl jak se ze dřepu postavit do stoje) a z laguny pomalu odejděte. Co pamatuju, ještě se nám tu nikdo nikdy neutopil!" Jak by taky mohl, vždyť v laguně u hotelu není více jak metr vody. "Dále bych vás chtěl upozornit na dvě nebezpečné věci," pokračoval správce a varovně se na nás podíval. "Za prvé, pokud se vydáte na procházku po pláži, může se stát, že po nějaké době dojdete do stejného místa! Za druhé, taky vás může nějaký ostrovan pozvat k sobě domů. A nedej bože vám nabídnout večeři! A u toho bude mluvit a mluvit až vás umluví k smrti. Takoví jsou tu lidi."


"A jsou tady nějaké nebezpečné ryby?" zeptal se chlapík z Nového Zélandu. "Máme tady jednu s názvem Stone Fish. Je to statická ryba, neplave, jen nehybně číhá přilepená na kameni. Radím vám nosit do vody ploutve nebo boty na plavání, ať na ni náhodou nešlápnete bosou nohou. Ale nejnebezpečnější jsou žraloci." Všichni u stolu rázem zpozorněli. "Mají zelené, červené nebo žluté šnorchly! Obzvláště FEMALE bývají agresivní." Muži u stolu se začali hihňat.

Půjčili jsme si ploutve, a zamířili na pláž. "Jau," vykřikla vendul. Otočil jsem se a viděl ji svalenou v písku. "Sem se kopla do kamene." Sehnul jsem se k noze. Bílý písek zbarvila rudá krev. Vendul si ukopla celý nehet, který se zlomil a zasekl se ji do masa. Spěchali jsme na pokoj vyčistit ránu. Průser byl v tom, že se písek zarazil hluboko do masa a nešel vyčistit. Váhali jsme jestli navštívit nemocnici. Raději než případný vleklý zánět jsme nakonec volili doktora.

Na hotelové recepci jsme poprosili o odvoz do nedaleké nemocnice. "Můžu vám zavolat taxík," nabídla recepční, ale řekla to s viditelným úšklebkem a pohrdáním. Bylo jasné, že ona by se na Vendulině místě raději do nemocnice dobelhala, než by platila předražený taxík. Zkusil jsem jinou možnost. Zaťukal jsem na okýnko auta stojícího na parkovišti. Uvnitř seděla paní evropského vzhledu a ochotně nám nabídla odvoz na korbě svého auta.


Jediná nemocnice na Cookových ostrovech stála na kopci a vzhledem připomínala naší psychiatrickou nemocnici v Kingseat. Po půl hodině čekání nás doktorka zavolala do místnosti, která sloužila jako kancelář, ošetřovna a operační sál soudě dle skalpelů, jehel a kapaček. Vendul odmítla umrtvovací injekci. Sestra byla se zákrokem po pár minutách hotová. Bylo na ni znát, že řezání nehtu zaraženého do masa ji nedělá dvakrát dobře. Doktorka si vzala Vendul stranou a sepisovaly zprávu pro pojišťovnu. Na sál se přibelhala další holka s ošklivým strupem na pravé noze táhnoucím se od pasu až ke kotníku. Když ji sestra čistila zranění a půl pinzety zmizelo v hluboké ráně v kotníku, na sestru přišly mdloby.


Zpráva pro pojišťovnu byla hotová. Pacientka si ukopla nehet o korál, psalo se v ní. Jsem zvědavý, co na to řekne pojišťovna. Doktorka si chvilku s Vendul povídala a mimo jiné ji sdělila: "My na Cookových ostrovech nevěříme v peníze." Zajímavé, už druhý člověk na ostrově zdůraznil, že nevěří v peníze. Že by ošetření bylo zadarmo?

Na nemocniční recepci nás ovšem vyvedli z omylu a zkasírovali o pěkný balík peněz. Na parkovišti jsem poprosil už ošetřenou kulhající holku o odvoz do hotelu. Ochotně souhlasila a po cestě nám vykládala, jak sem přicestovala z Austrálie na týdenní dovolenou. Rarotonga ji naprosto uchvátila a teď už tady žije druhým rokem. Prý je hrozná řidička a toto je její druhé letošní zranění způsobené pádem z motorky. Nadšeně nám popisovala svoji cestu po Evropě, při níž navštívila Českou republiku. "Praha je nejpěknější město světa," prohlásila.


Odpoledne jsme se vyvalili na pláž a užívali tropického slunce. Popíjeli jsme piña coladu a místní cookislandské pivo matutu. Za celý rok jsme na tak dobré pivo nenarazili. Tak mě napadá, že dobré pivo umí vařit jenom malé země!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 verca verca | 6. června 2012 v 22:20 | Reagovat

to je hnus velebnosti!!

2 Iva Iva | Web | 15. července 2012 v 16:49 | Reagovat

OMG!!! Chudák!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama