PRVNÍ DNY V TROPICKÉM RÁJI

1. června 2012 v 12:19 | Cuba
12. května 2012



Kdybyste hledali Cookovy ostrovy na politické mapě světa, tak je naleznete těsně pod rovníkem na pravém okraji mapy. Taky se ale může stát, že na mapě jiné budou naopak zaznačeny úplně vlevo. Pokud budete mít smůlu, nenajdete je vůbec, protože autor mapy na ně pravděpodobně zapomněl. Hlavní ostrov souostroví Cook Islands se jmenuje Rarotonga. Díky sopečnému původu má ostrov téměř dokonalý kruhový tvar. V obvodu měří něco málo nad třicet kilometrů a tudíž je menší než Ostrava.

Poprvé v životě jsme cestovali v čase. Auckland jsme opustili v sobotu večer, na letiště Rarotonga International Airport jsme však dorazili v sobotu ve dvě ráno. Může za to datová hranice, kterou jsme překročili někde na půli cesty Auckland - Cook Islands. Říká se, že na Rarotongu přistávají letadla jenom v noci, aby se pasažéři zbytečně neděsili krátké přistávací dráhy. Jak příjemné bylo vystoupit z letadla, udělat pár kroků a zpotit se! Květnové noci bývají na Zélandu chladné, zima se blíží. Ale na rovníku je to vlastně fuk, které roční období zrovna je, teplo je pořád. David z Malajsie nám jednou řekl: "My u nás máme taky čtyři roční období - léto, léto, léto, léto."


Všechno šlo ráz na ráz. U pasové kontroly jsme po chvilce dostali do pasu i razítko. Mladík v uniformě si nás nejprve podezíravě měřil pohledem, pak podezíravě prohlížel naše pasy. Něco naťukal do počítače. Hádám, že googloval, jestli existuje Česká republika. Když mu google vyplivl že jo, oficiálně jsme vstoupili na půdu Cookových ostrovů za malebných zvuků kytary, na kterou vyhrával domorodý děda v kytkované košili a stylovým slamákem na hlavě. Přispěchaly k nám dvě pěkné slečny v dlouhých bílých šatech ke kotníkům a kolem krku nám pověsily věnce z voňavých exotických květů. (Mimochodem jejich pyl mi z bílé košile nejde vyprat doteď).

Květy slouží jako přirozený parfém a společenský symbol. Mladé holky nosí květ za pravým uchem. Tím dávají mužům najevo, že jsou svobodné. Na vdané ženě najdete květ naopak za uchem levým.

V sobotu ráno jsou v hlavním městě Rarotongy odjakživa trhy. Avarua je od našeho hotelu Edge Water vzdálena necelým deset kilometrů. Bylo horko k zalknutí, chodit se nám nechtělo, půjčit si auto vyšlo celkem draho a na motorku potřebujete mít speciální cookostrovanský řidičák. Tak nezbývalo nic jiného - vztyčil jsem palec, natáhl ruku a kupodivu stopnul první projíždějící auto. V malinké toyotě seděl za volantem nasoukaný usměvavý maorský tlouštík. Jeho dcera vyklidila kokosy ze zadních sedadel a když se auto rozjelo, okamžitě na nás spustili salvu otázek. "Odkud jste?" "Z České republiky," odpovídáme. "Cože? Czechoslovakia?" uznale pokýval Maor hlavou. "Já jsem z Fidži, ale dcera se narodila na ostrovech." "Nevíte jaké má být počasí?" zeptal jsem se. "Moc teplo ne, přijeli jste do zimy." Podíval jsem se na palubní teploměr -26°Ca to bylo deset hodin dopoledne.


Zastavili nám v centru Avaruy. Maor omluvně dodal: "Sorry, že jste se museli tlačit tom malém autě, ale to víte - malý ostrov, malé auto." Poděkovali jsme a vyrazili obhlídnout trh. Netrvalo dlouho a uvědomili jsme si, že takovými veselými tlouštíky se Raratonga jenom hemží. Paní doktorku Cajthamlovou by tu trefil šlak!

"Tady, ochutnejte Star Fruit," pobídla nás jedna vrásčitá prodavačka. Té lahodně osvěžující chuti jsme okamžitě propadli a několik kusů žlutého "hvězdicovitého ovoce" jsme si koupili. Podivně tvarovaným a ještě podivněji zbarveným ovocem se to ve stáncích jen hemžilo.

Prodavači nabízeli také výrobky ze dřeva, při čemž nejfrekventovanější výrobek byl bůžek Tangaroa s patřičně zdůrazněným mužstvím. Dále byla možnost zakoupit pestrobarevné šátky paroa, univerzální šátkošaty zvané saronga a vyhlášené černé perly, pěstované na jednom z nedalekých atolů Manihiki. Perly tady prodávali doslova za hubičku. Jedny perlové náušnice si koupila i Vendul.


Dostali jsme hlad. Zlákala nás vůně osmaženého kuřecího masa na špejli. Sedli jsme si na lavičku do stínu kokosové palmy a pustili se do jídla. "Já jím jenom REAL food," zazubil se na nás obrovský Maor sedící naproti. Letmým pohledem jsem přejel jeho talíř. Osmažená ryba obalená v půl kile strouhanky, litr majonézy, kopec brambor plavající v sádle. Nasucho jsem polknul.

Zavalitý Maor se ukázal jako příjemný společník ke stolování. S hrdostí nám vykládal o Rarotonze, zajímal se o Evropu a Českou republiku, vzpomínal na roky strávené na Novém Zélandu. Když se na chvíli odmlčel, zeptal jsem se ho, jestli nemá strach z tsunami. Ta se Cookovým ostrovů úspěšně vyhýbá, ale ostatní tichomořské ostrovy by mohly vyprávět. "Nemám," odpověděl, nabral si lžíci majonézy a pokračoval, "My na Cookovych ostrovech věříme v boha. Nevěříme na peníze. Proto nás bůh ochrání."

Když jsme dojedli, Maor si povzdechl, podíval se na nás a smutně pronesl: "Chybí mi Nový Zéland. Nejvíce to jejich jídlo tam. KFC, McDonald a fish and chips!" Rozloučil se s námi a odešel.

Stejně jako rarotongské sobotní dopoledne patří trhům, tak večer je vyhrazen pro Island Night (Ostrovní noc). Všechna čest českému folklóru! Nicméně bych neváhal celý folklór vyměnit za tuto ostrovní tradici. Dvacet spoře oděných tanečnic naklusalo na pódium, prsa nacpané ve skořápkách od kokosů a bedra zakrývaly barevné načepýřené sukně. Vlasy ozdobené čerstvými květy barevných ibišků, voňavými streliciemi a samozřejmě také sněhově bílými gardeniemi, které jsou jedním ze symbolů ostrovů. Muži tančili v bederní roušce s dlouhými tenkými třásněmi. Potetovaní byli od hlavy až k patě tak krásnými vzory, až jsem se jich chtěl zeptat, kdo je tetoval a nechat se potetovat taky.


"Kia Orana!" Hlubokým hlasem pozdravil po maorsku holohlavý pořadatel s kytkou za uchem. "Dovolte abych vás přivítal na Island Night. Je mi potěšením vám oznámit, že dnešní večer je velmi speciální. Na pati, což je tradiční maorský nástroj, nám dneska zahraje a zabubnuje ministr školství a kultury, Sharon Paio!"


Kdosi vykouzlil líbeznou naříkavou hudbu a se hřmotem se rozezněly desítky bubnů za doprovodu dřevěného zvuku pati. Ženy a muži začali tančit. No tančit, ženy vrtěly zadkama a muži ve zvláštním postoji s pokrčenými koleny kolem nich poskakovali. Tempo se zrychlilo, údery bubnů byly razantnější a zvuk pati začal být dominantní. Rychlost kmitů ženských zadků za minutu odhaduju na tři sta. Pot se z nich jen řinul. Všichni měli na rtech široký úsměv. Ono se jim to asi muselo líbit! Vysloveně si to užívali! Byli v extázi. Parádní podívaná, tolik dynamičnosti, erotiky, rychlosti a horkokrevnosti se v tanci jen tak nevidí. Tance prý vycházejí z pradávných kanibalských rituálů.

Na rameno mi poklepala holka v kokosové podprsence. "Pojď," stroze přikázala a zavedla mě na pódium. Spolu se mnou bylo dalšími dívkami vybráno několik mužů. Seřadili jsme se do lajny a holohlavý pořadatel se nás zeptal jak se jmenujeme a odkud jsme. Když na mě přišla řada, řekl jsem: "Jacob, Czech Republic." Sálem to obdivně zašumělo. "To je na druhé straně světa, ne? " tázavě dodal pořadatel. "Máš strach?" zeptal se mě. "Ne." "Ale měl bys mít, tančíš s mojí dcerou! Tak ji pro boha nelíbej," pohrozil. Samozřejmě jsem ji políbil, jak se na ostrovech před každým tancem sluší a pokusil se tančit za zvuků dřevěného pati.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lúthien Lúthien | Web | 12. července 2012 v 20:34 | Reagovat

No páni! To musel být opravdu zážitek. Asi se tam vydám pěšky :D

2 blabol blabol | E-mail | 14. července 2012 v 17:17 | Reagovat

blbost clanek spkopírovaný fotky z photoshpu

3 Lucka Lucka | E-mail | 18. října 2012 v 15:30 | Reagovat

Ahoj! Se zájmem jsem si přečetla o celém vašem pobytu na Rarotonze, chystám se tam teď s kámoškou a ráda bych jen věděla, s kolika penězi jste tam ten týden vyšli v pohodě a jaké místa bychom určitě měly navštívit.....Jestli si najdete čas a odpovíte, budu ráda :-) díííík. Lucka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama