KORÁLOVÝ ÚTES

20. června 2012 v 21:57 | Cuba
15. května 2012


Neměl jsem žádnou představu o tom, jak takový korál vypadá. Když jsem si poprvé nasadil potápěčské brýle a ve vodě objevil hnědou kouli, která připomínala mozek i s jeho typickým rýhováním, nevěděl jsme co to je. Korál nejprve dosáhne velikosti fotbalového míče, pak se jakoby začne rozevírat a zvětšovat. Porostou ho všelijaké vodní rostliny a v jeho útrobách nacházejí útočiště ryby.


Když se spojí hodně korálů dohromady vytvoří korálový útes, který dokáže být překvapivě tvrdý. V minulosti ztroskotala po nárazu na atol nejedna loď. K pobřeží ostrova Aitutaki ani nepřiplouvají velké nákladní lodě. Ty raději zakotví za korálovým útesem na rozdivočelém oceánu. Zboží se komplikovaně přeloží na staré bárky s malým ponorem. Takto obtížně probíhá veškeré zásobování ostrova. Čas od času se nějaký korál ulomí a příliv ho vyplaví na pevninu. Na vzduchu dostane smetanově bílou barvu. Celý život korálu končí v momentě, kdy jde po pláži Vendul a zlomí si o něj nehet.

Sbalili jsme šnorchl a brýle a šli se potápět. "Není to stone fish?" zeptala se Vendul, a ukázala na neskutečně škaredou rybu ležící na kamenné zídce u pláže. Proč tam ta potvora sakra leží? Ryba otvírala a zavírala pusu a na ostrém slunci se ji očividně nelíbilo. Vystavil ji tam jeden ze zaměstnanců activity hut, který měl na starost zábavu hostů. Ať si prý turisti zapamatují, jak nebezpečná ryba vypadá.

"A ona tady spí celou dobu?" zeptala se s vážnou tváří zjevně natvrdlá paní. Animátor se zarazil. "Paní, kdybyste byla ryba, spala byste tady na slunci celý den? Ona potřebuje VODU!"


Po té co k prudce jedovaté stone fish přicupitala malá holčička a pokusila se ji pohladit, animátor usoudil, že vystavit rybu na zídce byl pěkně blbý nápad, chytl stone fish za ploutev a mrskl s ní do koše.

Na Zélandu a v Austrálii jsme navštívili akvárium. V každém z nich měli oddělení tropických vod a korálového útesu. Pozorováním exotických ryb jsme strávili nejvíce času. Teď jsme měli možnost do nachlup stejného akvária skočit a zaplavat si v něm.


Příroda se na tropických rybách vyřádila. Náš kapr by žasnul, kdyby viděl jakou škálu barev mají jeho tropické kolegyně. Od žluté, přes oranžovou a konče duhovou. Velikost ryb byla přímo úměrná hloubce, ve které jsme zrovna plavali. Asi proto jsme si oblíbili pláž s názvem Fruits of Rarotonga (správně se tak jmenuje jen stánek s výbornýma hamburgerama u pláže, ale Kukané tak neoficiálně pojmenovali i blízkou pláž). Hloubka v tamní laguně dosahuje pěti metrů a všechny ryby v ní jsou pět krát větší.

Každé ráno jsme si od snídaně odnesli několik krajíčků toastového chleba. Ten zavázali do sáčku a s ním plavali ke korálovému útesu. Chleba jsme pořádně rozdrtili a do sáčku udělali malou dírku. Pak už stačilo jenom pozorovat. Nejrychleji byly u sáčků dlouhé štíhlé bíle ryby. Ty se nechaly klidně krmit z ruky. Za chvilku připlavaly ryby s růžovo-zeleno-modrými pruhy. Informace o nečekané hostině se rychle rozkřikla. Z čista jasna se objevily placaté ryby připomínající gramofonové desky s vypouklýma očima. Vždyť vypadají jako slisované ve svěráku! Chvilku nám naháněly hrůzu úzké jeden a půl metrů dlouhé průhledné "štiky", takový mořští hadi. Nejpěknější ryby se jmenovaly threadfin butterflyfish (dají se koupit v Česku ve zverimexu). Jsou pruhované jako zebry, akorát s bílo-černo-žlutými pruhy. Trochu lechtalo, když se nějaká ryba rozhodla ochutnat naše nohy a začala nás ožírat. Sem tam jsme zahlídli i rybu připomínající kapra s dvěma dlouhými tlustými fousy, kterými ryla v zemi když hledala potravu. A stále připlavávaly další. Některé ryby samy, jiné v početných hejnech.


Na dně oceánu ležely křiklavě modré hvězdice a obří mušle. Když jsme se k nim potopili, okamžitě se zavřely. Samozřejmě ve vodě nechyběli ani mořští ježci s půlmetrovými bodlinami.

Potopit se pod hladinu a pronásledovat nějakou z pěkných ryb, jsme vydrželi hodiny. Od dvou kluků půjčujících na břehu potápěčské vybavení jsme se dozvěděli o chobotnicích. Prý se těžko hledají, ale ve vodě jsou. Za korálovým útesem je možno koncem zimy narazit i na karety, mořské želvy. My na ně a na chobotnice neměli štěstí. Za to jsme viděli murénu.

Pokoušeli jsme se potopit co nejhlouběji k obrovské mušli, která ležela na dně poblíž útesu. Když jsme byli skoro u ní, z díry ve skále se začalo cosi soukat ven. Najednou to prudce zrychlilo a hbitými vlnivými pohyby doplavalo skoro k nám. Byl to pořádný macek. Muréna! V tom otevřela tlamu. Nechali jsme mušli mušlí a tryskem upalovali k hladině. Muréna si nás ještě chvilku zlověstně prohlížela a zajela zpátky do díry.

S tímto živočichem jsme měli tu čest setkat se ještě jednou. Tentokrát to bylo muréní mimino velké jak ještěrka. Pokoušeli jsme se ho krmit, ale na chleba nereagovalo.

Zpátky na pláži Fruits of Rarotonga jsme potkali skupinku starších Zélanďanů. Ptali jsme se jich na jména ryb a pověděli jsme jim o naší příhodě s murénou. "Ty umí být pěkně nebezpečné," řekl jeden z nich. "Když se muréna zakousne, tak nepustí!"

Od té chvíle jsme si dávali na díry v útesech pozor. Vzpomněli jsme si na slova průvodce z akvária v Sydney: "nestrkejte ruce do nádrže s murénami, už jsme tu měli několik ukousnutých prstů."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 obaobamm obaobamm | 16. července 2012 v 7:42 | Reagovat

nicice

2 Foxie Foxie | Web | 12. září 2012 v 14:55 | Reagovat

PARADISE!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama