CESTOVÁNÍ PO OSTROVĚ

12. června 2012 v 11:43 | Cuba
14. května 2012




Bylo načase prozkoumat ostrov. Nejkrásnější pláže, zátoky a šnorchlovací laguny leží na jeho jihovýchodní straně. Ostrov se dá za jeden den obejít pešky. Zajímavým řešením je i místní autobus. Na celém ostrově Rarotonga jezdí jen dva. Jeden se jmenuje CLOCKWISE a druhý ANTICLOCKWISE. Zkrátka jeden objíždí ostrov po směru hodinových ručiček a druhý v protisměru. Oficiální jízdní řád existuje, ale dle zkušenosti místních si autobusy jezdí jak chtějí. Nejlepší taktika prý je si v klidu sednout do stínu kokosové palmy a až pojede kolem, mávnout na řidiče.

Chvilku jsme si pohrávali s nápadem půjčit si kola, teda elektrokola, protože obyčejné kolo nešlo sehnat. Půjčení jedné motorky nakonec vyšlo výhodněji. Jenomže dělat speciální cookostrovanský řidičák na motorku se mi dvakrát nechtělo. Zašli jsme si proto pro radu ke správci hotelu.

"Prosím vás, tady na ostrovech udělá řidičák každý," ujišťoval nás. "Pokud to nezvládnete, osobně si vás vyfotím a vaši fotku pověsím v kanceláři na zeď! Byli byste historicky první, kteří nezvládli řidičské zkoušky na Cookových ostrovech!" pobaveně nás ujišťoval správce.


V půjčovně jsme si pronajali skútr se stejnou poznávací značkou, jako bylo číslo našeho pokoje - 808. Pokud si myslíte, že zkoušky děláte někde na komisariátě, jste v omylu. Chvilku jsme počkali na parkovišti před půjčovnou, než k nám dorazil instruktor, který byl zároveň komisařem. "Kia orana!" pozdravil. "Tak jdeme na to." Nasednul jsem na připravenou motorku. Čekal jsem, že si instruktor sedne za mě. Místo toho mi přikázal: "Vidíš tamty dvě kokosové palmy?" "Jo," odpověděl jsem. "Tak je objeď," poručil a usmál se na mě, když viděl, jak mě jeho požadavek překvapil.

Za třicet sekund jsem byl zpátky. Instruktor už měl připravené osvědčení o úspěšném absolvování motoristických zkoušek a se všemi papíry co jsme dostali nás poslal do města na policii pro vyřízení potřebných formalit.

To byla paráda! Frčet v horkém tropickém dni na skútru bylo příjemně osvěžující. Hned nám bylo jasné, že na ostrově neexistuje lepší dopravní prostředek než motorka. Stavili jsme se do nemocnice vyzvednout léky pro Vendul. Pak jsme vyběhli (já vyběhl, Vendul vypajdala) na kopec nad špitálem a kochali se výhledem z tamní vyhlídky.


Kam až oko dohlédne rostly vysoké, štíhlé kokosové plamy. Takhle z vrchu jsme dobře rozeznali i malá banánová políčka. Někde tam dole v údolí měla být i ananasová plantáž, ale tu se nám nepovedlo objevit. Jasně jsme viděli pravidelnou siluetu atolu kopírujícího pobřeží ve vzdálenosti zhruba padesáti metrů od břehu. V laguně byla voda klidná a měla tyrkysový nádech. Ovšem za korálovým útesem, na který neúnavě narážely metrové vlny, byla barva vody temně modrá. Atol funguje jako vlnolam, všechny vlny se o něj rozbíjí a právě díky němu mohla vzniknout laguna. Oceánské dno se za útesem prudce svažuje do hlubin.

Každý z patnácti ostrovů souostroví Cook Islands má nějaké svoje nej. Autaki je proslavený díky plytkému pobřeží s křišťálově čistou vodou a bělostným pískem. Na ostrově Atiu jsou tajuplné jeskyně Anatakitaki. Na jednom z nejodlehlejších míst světa ztraceném kdesi v Jižním Pacifiku - atolu Manihiki se pěstují celosvětově známé černé perly. Manihiki je tak malý, že se na něj vejdou jenom dvě vesnice. I Rarotonga má svoje nej - Lagunu Muri. Nakopli jsme motorku a vyrazili.


Zátoku a lagunu tvoří čtyři malé zelené ostrůvky, co by kamenem dohodil od pobřeží. Laguna je tady tak plytká, že na ostrov i Vendul dojde pěšky. Zaparkovali jsme motorku a vyrazili na obhlídku jednoho z nich. Voda byla příjemně teplá. Sotva jsme do ni vstoupili, připlavaly bílé ryby. Zajímalo by mě, jestli ryby mají ve vodě nějak rozdělené území. Těsně u břehu vždy plavou bílé, kousek dále zase ryby tvarem připomínající kapra a za nimi mezi korály plavou ty ryby, za kterýma jsme na Cookovy ostrovy přijeli. V laguně Muri ovšem tyto exotické tropické ryby nebyly, korálový útes je zde moc daleko od pobřeží.



Malý ostrůvek jsme obešli dokola. Začalo nám být horko. Lehli jsme si do vody a pozorovali rajskou scenérii okolo. Kdesi od břehu Rarotongy vyjela malá dřevěná loďka a vezla turisty na ohlídku ostrůvků. Z lodi se ozývaly dunivé zvuky bubnů a pati. Slunce příjemně hřálo a my si přáli na Cookových ostrovech zůstat navždy.


Nevěřil jsem kolik je na ostrově kostelů. Doposud jsme neprojeli ani půlku ostrova a už jsme narazili na kostely katolické, protestantské, ale i svatostánky adventistů sedmého dne a svědků Jehovových. Později jsme objevili také budovy na kterých bylo napsané: the Assembly of God, the Baptist Church, the Church of Latter-Day Saints, the Apostolic Church a the Baha'i faith. Co se týče víry, tak ostrovani mají z čeho vybírat. Než jsme na Cookovy ostrovy přiletěli, tak jsem si bláhově myslel, že místní lidé věří jen ve své původní "tradiční" bohy. Nepřeberné množství kostelů mě ovšem zarazilo z jiného důvodu. Do doby než se křesťanství na Cookových ostrovech rozšířilo, byli místní lidé lidožrouti. Díky křesťanství Maoři začali ctít "nesežereš bližního svého" a přeorientovali se na smažení fish and chips s pořádnou kupou majonézy.


Za lagununou Muri jsme pokračovali po jižním pobřeží směrem na západ, neboli CLOCKWISE, jak by řekli osrovani. Po celou dobu jsme jeli beze slov a s otevřenou pusou. Jižní strana ostrova Rarotonga připomíná obrázky z katalogů nabízející exotické dovolené. Lépe řečeno je svoji krásou hravě předčí. Jeli jsme vstříc zapadajícímu slunci. Za námi se začaly kupit černá dešťová mračna. Hory zde byly strmější a skály zubatější. Přesně takhle jsem si představoval ostrov Robinsona Crusoa!


Písčitou pláž lemovaly palmy obsypané kokosy. Spadané ořechy se válely volně v písku. Dostali jsem na ně chuť. Pár šikovných úderů kamenem, skořápka pukla. Vypili jsme mléko a ládovali se tím nejlepším čerstvým kokosem přímo z palmy. Na tenhle zážitek z Cookových ostrovů vzpomínám nejraději.

Začalo pršet. Počasí je na ostrovech nestálé. Za jediný den prší třeba třikrát, ale ne víc jak čtvrt hodiny. Déšť je vlastně docela příjemný. Nastartovali jsme motorku a pokračovali v jízdě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alex Alex | Web | 9. července 2012 v 20:08 | Reagovat

Páni, to jsou přímo pohádkové fotky. No a ty motoristické "zkoušky" mě dostali :D objet palmy, to se jen tak nevidí.

2 Micheline M. Micheline M. | Web | 9. července 2012 v 21:59 | Reagovat

Wow, parádní fotky! Závidím. O tomhle místě mohu jen snít.

3 paradisemusic paradisemusic | 13. července 2012 v 14:35 | Reagovat

Nádherné fotky! :) A prosím navštivte náš blog : paradisemusic.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama