THE GRAMPIANS

8. dubna 2012 v 11:57 | Cuba
12. - 13. března 2012




Když se v Česku rozhodnete pro piknik venku, společnost vám po chvilce může dělat třeba párek holubů. Jsou sice otravní, škaredí a mnohdy vypelichaní, ale nejde z nich strach. My se pro piknik rozhodli ve vyhaslém vulkanickém kráteru rezervace Tower Hill a po chvilce nám dělal společnost párek pštrosa emu. "Pštros?"

"Irenko, to je pro tebe k narozeninám."
"Na co pštros?"
"Takovýho ptáka si ještě neviděla!"

Stejně jako holubi ani emuové nebyli zrovna krásní a i pírko jim sem tam chybělo, ale respekt z jejich dvoumetrové výšky jsme měli pořádný. Nešlo je odehnat citoslovcem kšá kšá, tak lehce jak holuby. "A co to žere? Nebojte se teta, vás ne." Naše sendviče se šunkou vypadaly lákavě. Bodejť by nevypadaly, objevili jsme chleba pečený z poctivého žita stejně dobrý jako náš český. A ten má emu nejraději.


O dvě stě kilometrů dál na sever ve vnitrozemí jsme v pět hodin odpoledne zaparkovali naše fáro před informacemi v malém podhorském městečku Dunkeld. Vešli jsme dovnitř: "Good Day," pozdravila nás roztřeseným hlasem stará babička, tamní zaměstnankyně. "Mohla byste nám doporučit nějaké výlety v horách Grampianech prosím?" zeptali jsme se. "A tak to záleží co chcete vidět," ospale řekla babička. "Hlavně si s sebou mládeži vezměte hodně jídla a vody. Taky tady máme benzínku, můžete nabrat benzín. Ale tu benzínku už nestihnete. I obchod v Dunkeldu máme!"

"A je tam v horách někde kemp?" zeptali jsme se. "To víte, že je. Jeden je kousek za Dunkeldem, pak ten u řeky, ten mám nejradši, a pak v horské vesnici Halls Gap. Kempy musíte mít ovšem zarezervované." "Mohla byste je, prosím vás, zarezervovat?" "To nemohu," řekla babička a bezradně se podívala na monitor před sebou. "Ale ve vesnici Halls Gap vám kemp na informacích zarezervují." Nachvilku se odmlčela a dodala: "Ale to už nestihnete."

"Jako ale napište tam, že je normálně nenosím!!!"(Veronika Dolkošová 7. 4. 2012)

Tak jsme nenabrali benzín a nezaregistrovali kemp a raději vyjeli na nejvyšší horu Grampianu Mount William, co nejdál od nápomocné babičky. Štambíkovi se Mt William líbil, my ostatní z něho měli smíšené pocity. Australsky to tam moc nevypadalo a hory vypadaly jak v Chorvatsku. "Proč tu nejsou červené skály?" stěžovala si Vendul. " Lysá je nejpěknější hora,"na protest dodala Verca.


Našli jsme babiččin nejoblíbenější kemp, vytáhli maso a usmažili kopu hamburgerů a jedli jsme je tak dlouho, až nám z nich bylo blbě a šli jsme spát. Celou noc kolem stanu cosi chodilo a rachotilo. Asi s tou pet flaškou, kterou jsme nechali venku. Ráno otevřu stan a před stanem klokan. Ne walaby, ale opravdický. Hledím na něho, on na mě. "Co jako, já tu sem doma, ne ty, tak tak blbě nečum!" řekl (nebo to vypadalo, že by to chtěl říct) a odskákal do lesa.



Posnídali jsme a všechny drobky co zbyly poctivě vyzobali červení papoušci ara. Vyrazili jsme do kamenného srdce Grampienů na horský hřeben Wonderland. Eroze si pískovcovými skalami v minulosti dělala co chtěla a vytvořila tak bizardní kamenné útvary podobné sochám. Takové australské Adršpachy dalo by se říct. Akorát si k nim domyslete bouřící vodopády a zasaďte tam taky pár eukalyptů. Jo a na papoušky nezapomeňte. Zelené, červené a hlavně ty bílé.


Cesta na vrchol ubíhala rychle. Prošli jsme Grand kaňonem a pak nějakým dalším kaňonem. Potom jsme narazili na velké kulaté balvany. S hodně dobrýma uchytkama jak je okomentovala Verca. A to byl konec našeho rychlovýstupu. Celé tajemství výletu do Grampien vyplulo napovrch. Bylo jasné jako facka. Dyť to je přímo "lozecký" ráj. Tak proto Štambik tolik usiloval o to sem jet. I když to bylo pár set kilometrů z ruky.


Štambik najednou prchl do skal a nebylo ho. My tři pokračovali ve výstupu. Objevili jsme ho za půl hodiny, celého uříceného jak visel na převislém "bouldru," kolem něj skupinka jak jinak než japonských turistů a místo krásy Grampian fotili visícího Štambika. Nevím jestli je registroval, stěží registroval nás a proklínal se, že si v Napieru nechal lezečky. My jsme však pro něho měli pochopení, tolik dobrých uchytek...


Cestou dolů jsme v protisměru míjeli samé Araby a Arabky, Indy a Indky. Mužové smrděli potem, Arabky byly zahaleny v pestrobarevných hábitech, Indky měly červenou tečku na čele. Všichni supěli, funěli a urputně se drápali nahoru. Proč Arabi a Indové?

Nedaleko za pohořím Grampians leží ještě daleko větší lezecká oblast včele s horou Mt Arapiles. V celé oblasti je přes tři tisíce lezeckých cest, což z ní dělá lákadlo pro lezce nejen z Austrálie. Přímo na úbočí Mt Arapiles si lezci zbudovali kemp, ve kterém jsme přespali. Ještě než se setmělo, vyběhli jsme na tři sta metrů vysokou Mt Arapiles a pozorovali krajinu okolo. Chvilku bylo ticho, pak Štambik ironicky prohlásil: "Mi ta krajina připomíná Polsko." A museli jsme mu dát pravdu. Z vrchu hory to připomínalo k Baltu se táhnoucí krajinu našich sousedů.


Stmívalo se, seděli jsme na spadlém stromu v kempu a vařili nudle. V posledních dnech jsme potkali spoustu zvláštních lidí a jeden takový podivín si k nám právě přisedl. Samozřejmě "Lozec" okolo čtyřicítky, s plechovkou koly v ruce a s kloboukem naraženým do čela. Sám od sebe spustil, kam všude dneska vylezl, nadával na nařízení o zákazu rozdělávání ohně v kempu, pomlouval lezce, kteří v noci uvízli na skále, mluvil celé minuty, zatímco jsme dovařili těstoviny a snědli je. Úplně jak postavička z nějakého románu. Ráno jsme ho potkali jak bloudí kempem, s lanem přes rameno, ověšený karabinami, chodil sem a tam a někoho usilovně hledal, ale nikoho nenašel, tak si sedl pod skálu, ruce složil do klína a hleděl na lezce zavěšené na lanech vysoko nad ním. A beztak nikdy nikam nevylezl, bydlel v kempu a byl místní blázen.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jane jane | 9. dubna 2012 v 21:17 | Reagovat

verca sluší ti to

2 verca verca | 12. dubna 2012 v 3:07 | Reagovat

nooo, ji zabiju wencu. a ze by tam dala svoji nejakou fotku to ne! ty bryle nasla na zachode a nasadili mi je, nemohla jsem se branit. hruza

3 wd wd | 12. dubna 2012 v 3:07 | Reagovat

epry epry

4 wd wd | 12. dubna 2012 v 3:09 | Reagovat

Tak jsme v nové práci, přebíráme kiwi a na nové ubytovně na novém internetu nám nefungoval blog.cz, až to dneska pan Ing.Štambachr nejmladší zpravil :)

5 Mary Mary | 12. dubna 2012 v 19:44 | Reagovat

no aspoň k něčemu je mu ten titul dobrý! Spěchejte domů za náma!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama