JUST A FRIENDLY GAME

26. dubna 2012 v 0:33 | Cuba
10. dubna 2012



"Haleluja," zahulákal velký černoch, čímž si řekl o přihrávku. Další černoch v čepce v barvách jamajské vlajky mu obratem přihrál. Přihrávka ale nebyla přesná. Minula černochovy bosé nohy o několik metrů a míč se zakutálel do stínu vysoké palmy. Všichni přítomní černoši se začali srdceryvně smát. Že zmařená přihrávka a míč v autu není dostatečný důvod pro smích? Ale kde že, pokud hrajete fotbal s černochy z Vanuatu, všechno je důvodem pro smích.


Hra samozřejmě pokračovala. Pro obyvatelé malého souostroví Vanuatu, které leží v tropických vodách jižního Pacifiku, je fotbal vším. Na hřišti je odhadem dvacet bosých černochů hrajících stylově jen v ponožkách, které jsou bílé s ještě stylovějšími dírami na palcích. Těžko říct kolik nás hrálo celkem, černoši do zápasu postupně přicházeli a odcházeli tak jak se jim líbilo. Tato maličkost nám trochu komplikovala orientaci v týmových spoluhráčích. Ještě na konci zápasu jsem s jistotou nevěděl, jestli právě náhodou nepřihrávám soupeři. Do hry se připojil i Kanaďan Tom a Francouz Tibo, který se blýskl parádní znalostí jmen fotbalistů českého národního týmu. Takový kosmopolitní zélandský mač.


Na fotbal nás Vanuaťané pozvali hned druhý den našeho příjezdu do města Kingseat u Aucklandu. Ještě jsme ani pořádně nerozdýchali to, že jsme ubytování v TOM prapodivném komplexu. Stáli jsme na balkoně bývalé psychiatrické nemocnice a pozorovali okolí. Vysoké palmy, čerstvě posekaná tráva a budovy koloniálního stylu okolo. "Hey my brother, budeme hrát soccer," ozvalo se náhle. Dole na chodníku stál neskutečně černý černoch a zubil se na nás. I přesto, že bylo horko, měl na hlavě naraženého barevného kulicha. "A v kolik?" zeptal jsem se. "Budeme hrát odpoledne," upřesnil, "but just a friendly game" (ale jenom přátelský zápas). Konkrétní hodinu jsme však z něho nedostali. Ten den byly zrovna velikonoce, nepracovalo se a skupinky Vanuaťanů loudavě bloumaly kolem rugbyového hřiště ležícího před naší nemocnicí.


"Inside, In, In," radostně zahulákal Vanuaťan s obrázkem želvy na triku, když se mu podařilo obkličkovat obránce a vstřelit gól. To je dobré, toho s želvou si pamatuju, ten hraje s námi v týmu! Konečně, po sedmdesáti minutách gól. Na začátku zápasu Vanuaťan Roy s nově pořízenou náušnicí v levém uchu nekompromisně vyměřil branky o velikosti pěti stop. Trefit se do ní je pořádný kumšt, zvláště když je neustále okupována dredatou černoškou Rositou v sukni po kotníky. Vstřelená branka spustila další vlnu smíchu a veselí. Vanuaťané se začali plácat do kolen a vesele si gratulovat.


Nutno říci, že ostrovani umí kopat vcelku obstojně. Sice někteří hráli v žabkách, pletených čepkách a jeden chvilku dokonce se sluchátky na uším a telefonem v puse, ale opravdu jim fotbal šel. Později jsme se dozvěděli, že vlastně ani nedělají nic jiného, kromě hraní jejich oblíbeného socceru. Vždyť na tom malém kulatém tropickém ostrově nic dělat nemusí, často bývají přezdíváni jako "děti ráje" a co jiného v ráji chcete dělat?

Po devadesáti minutách byl unavený i rychlý Jackson s vlajícími afro copánky na hlavě, který se zdál být nejlepším hráčem z Vanuaťanů. "Třicet minut dokonce," ohlásil černoch s telefonem v puse. Francouz Tibo se na nás vyděšeně podíval. To jako budeme ještě třicet minut hrát? Naštěstí se ukázalo, že si černoch popletl číslovku třicet s číslem tři a zápas končil za bujarého smíchu a radostných výkřiků. Černoši si s námi nadšeně podávali ruce, jako bychom zrovna vyhráli ligu mistrů. Domluvili jsme se na další zápas a odebrali se zpátky do nemocnice. Bylo třeba se pořádně připravit na náš první pracovní den v kiwi packhousu Punchbowl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tata tata | 28. dubna 2012 v 20:26 | Reagovat

Konečně se i my můžeme pochlubit nevšedním a exotickým zážitkem. Dnes odpoledne jsme mohli pozorovat asi 50m západním směrem od našeho domu dvě bílé velryby. Jednalo se o pár starších jedinců plejtváka královského monstrózních tvarů a na dálku zářících běloskvoucích břich. Heeč :-)

2 w. w. | 29. dubna 2012 v 16:19 | Reagovat

to už je tam takové vedro, že se ukázali i plejtváci jo :D ?

3 tata tata | 29. dubna 2012 v 17:07 | Reagovat

jj i dnes padaly rekordy, v pražském Klementinu 29,4 st - nejvíc za 200 let a to si plejtváci nemůžou nechat ujít:-D[2]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama