GREAT OCEAN ROAD

6. dubna 2012 v 23:15 | Cuba
10. - 11.března 2012




Mám rád, když vyjde počasí. Přesně jako dneska. Sice ráno bylo nic moc, ale přes poledne a v průběhu odpoledne se vyjasnilo. Hlavní atrakce dne stejně nejlépe vypadá při západu slunce. Navíc na prvních dvě stě padesáti kilometrech proslavené Great Ocean Road nebylo nic dechberoucího k vidění. Teda pokud nejste poblázněný japonský nebo čínský turista. Zkrátka obyčejná pobřežní cesta.

Silnice, které mají co nabídnout nebo jsou něčím zajímavé, se dříve nebo později ve světě proslaví. Turisti motoristi mají rádi atrakce v blízkosti cest. A když je těch atrakcí pohromadě několik vznikne například australská Great Ocean Road nebo třeba zélandská Milford Road či norská E 17 a Route 66 v USA. U nás doma máme zase E 55.


Ruku na srdce - jak v Norsku, na Zélandu a Austrálii je na celé cestě jedna, maximálně dvě atrakce, které opravdu stojí za to si prohlídnout. Zbytek jsou zbytečné přílepky k atrakcím hlavním. Aspoň nám to tak doposud připadá. Snaha cestu vyšperkovat atrakcemi může v konečném důsledku turistu nakrknout. Jakýsi handicap vlastní slávy.

Vyjeli jsme z města Geelong a pokračovali přes malé městečko Anglesea, kde úplně bez ostychu klokani obsadili tamní golfové hřiště a producírovali se po něm, jako by ho osvobodili.. Golfistům klokaní společnost zřejmě nevadila. Třeba jim klokani nosí golfové hole a hledají míčky. Dále jsme se jeli podívat na surfařskou pláž Bells Beach, kde jsme potkali skupinky australských turistů chystajících se na trek po pláži. Okamžitě se s námi dali do řeči. (Tady jde krásně vidět jak ukecaným národem Australani jsou.) Odkuď že jsme a kam míříme. Jakmile se dozvěděli že z Česka, rozsvítili se jim oči a objevil úsměv na rtech. Asi nějaké dávné vzpomínky.

"Praha, pivo, Kutná Hora," po malilinkaté chvilce přemýšlení vyhrkla kudrnatá Australanka. "Byli jste v Kutné Hoře? Tam je to krásné! Ten starý chrám tam."

Přiznali jsme se že ne. Tak je to vždycky. Cizinec vám tvrdí jak je to krásné u vás, vy mu na oplátku zase jak se vám líbí jeho země. A oba nevíte, o čem vlastně ten druhý mluví, protože cestovaní po vlastní zemi plánujete až v důchodu. "Praha je nejkrásnější město na světě!" prohlásila kudrnatá Australanka. "To je zvláštní, my včera prohlásili totéž o Melbourne," řekl jsem. Očividně jsem ji potěšil, protože bydlí v Melbourne. Tak jsme se spolu vyfotili a pokračovali dále.


Spíše z povinnosti, než ze zvědavosti jsme zastavili i na atrakcích "přílepky". Přišli jsme k nim řekli: "Hm, pěkné." Otočili se a šli zpátky k autu. Jsem pyšný na naši střízlivou míru obdivu, neboť existovali i takoví turisti, kteří dokázali maják, vodopád a další maják fotit celou věčnost. Jeden malý Japonec byl z vodopádu tak vzrušený, že když fotil, vydával vzdechy jako "Ooh my god, it´s fantastic, my god, unbelievable!!!" chvilku jsme si mysleli, že se třeba ve vodopádku koupe nahá miss Japonska, ale on fotil jen obyčejný zamešený prťavý vodopádek svým obrovským foťákem..

Nakonec se to ale přece jen vyplatilo objet přílepky. Jednak bychom neviděli značku pozor hadi...


... a hlavně bychom minuli koaly. Vidět je v zoo je jedna věc, to můžeme i doma v Česku, ale "na živo" v eukalyptovém lese, to je jiná. Oproti těm koalám v zoo tady nejenom že většina nespala, ale některé se i hýbaly. A to fakt nekecám. Koala nejprve neskutečně pomalu zvedla hlavu. Zamířila pohledem na místo, kam hodlala vylézt. Pak se celá rozklepala a roztřásla. Vypadalo to jako nervový záchvat a schylovalo se k jasnému pádu ze stromu. Pak se ovšem ukázalo, že toto je jejich klasický způsob pohybu. A po deseti minutách koala vylezla kam chtěla - o půl metru výše na protější větev.


Slunce bylo definitivně vysvobozeno zpoza mraků, které rozfoukal vítr. Hlavní atrakce dne byla za rohem.


Dvanáct apoštolů je skalní formace sedmi útesů trčících z bouřících vod Jižního oceánu. Zní to blbě - dvanáct apoštolů, přitom jich je jen sedm, ale někteří apoštolové se znelíbili oceánu a ten je nemilosrdně vybulil do vody. Stojí už jen posledních sedm statečných. Taky jsou tyto úteso-šutro-skaliska zapsány na seznamu UNESCO, což mimo jiné znamená neustávající příval turistů. To bylo taky poprvé a naposled, kdy jsme v Austrálii potkali turisty krajany.


To bychom měli. Koupali jsme se v Atlantiku i Pacifiku a dole na pláži u apoštolů jsme si smočili nohy i v Jižním oceánu. Písek byl příjemně jemný a všude se válely sépiové kosti a zajímavě tvarované mušle. Škoda, že na koupání je oceán studený (sprchu by už někteří z nás potřebovali). Letošní léto, jak slýcháme pořád dokola, bylo mizerné nejen na Zélandu, ale i v Austrálii.


Nocovat jsme se rozhodli v blízkém kempu. Nechtělo se nám hledat odpočívadlo na frekventované Great Ocean Road, beztak by nás tam někdo načapal a vyhnal. Rozhodli jsme se pro kemp ať to stojí co to stojí. Kemp u jedné z největších atrakcí Austrálie, to bude pěkně mastné, říkali jsme si. Ale chyba, cena za hubičku, jako za kemp u nás doma. Tak se přece jen osprchujeme!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stambik stambik | 7. dubna 2012 v 22:39 | Reagovat

v cesku mame e55

2 wd wd | 8. dubna 2012 v 7:54 | Reagovat

[1]: jak jsem mohl zapomenout!! hned to prepisu

3 jane jane | 11. dubna 2012 v 11:45 | Reagovat

vedeme sázky o úvodním fotu, jestli to není montáž ?? Jak se vám to podařilo :-)

4 wd wd | 12. dubna 2012 v 3:01 | Reagovat

no úplná haluz. položili jsme foťák na šutr, nastavili samospoušť a měli na to 10sekund.a hned na poprvé to vyšlo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama