MILOVNÍK DELFÍNŮ

1. března 2012 v 8:00 | Cuba
Pátek 3.února 2012



"Jako čumět na ty surikaty půl hodiny mě fakt nebavilo." "Jó, byli tam tučňáci, tací malí zakrslí." "Sem myslel, že ty velryby budou aspoň skákat, znova už bych to vidět nemusel." "Nekrmte keu, bude ji blbě." "Nevim co na kiwim všichni vidí." "Taky maly žralok, kdyby je krmili aspoň masem a ne chlebem." "Sledování tučňáků bylo úplně na hovno."

Pokud chce román čtenáře zaujmout, musí se hlavní hrdina v průběhu děje měnit. Musí prodělat očividnou proměnu, jinak u čtenářů kniha propadne. Od záporáka ke klaďasovi, od zbabělce k hrdinovi, nebo se například hlavnímu hrdinovi otevřou oči a on si uvědomí, že v sobě něco skrýval či potlačoval a díky nějaké prožité události, jeho pocity náhle vyplují napovrch. Sice nepíšeme román ale blog, nicméně i u nás se jedna z jeho hlavních postav změnila k nepoznání.


V pátek ráno jsme zaparkovali před společností Fuller Great Sight, která zprostředkovává plavání s delfíny. Den předem nás ubezpečovali, že počasí bude VERY VERY VERY NICE. Slunce nikde a nakupené mraky slibovaly brzký příchod deště.

Na palubě výletní lodi nás přivítal holohlavý Srstka s kapitánem a dvěma stewardy (fousáč a mladá holka, co pokukovala po Štambikovi). Kde se tady vzal moderátor pořadu Chcete mě, je mi doteď záhadou. Loď vyplouvala z přístavu a kapitán nám z reproduktoru sděloval, že dnešní počasí plavbu neohrozí, jen to s námi bude houpat.


Do vody se nikomu z nás v tom nečase nechtělo. Ze střechy lodi, kde fičel vítr, jsme utekli do podpalubí. Na stole leželo několik knih o velrybách a delfínech. Štambik drapsnul tu s delfínama a začetl se. A na dobrou půlhodinu dokonce přestal mluvit.


"A věděli jste, že delfíní to..., a že delfíní tamto...?" "Sem netušil, že umí tohle... nebo třeba toto..., to je zajímavé," sděloval nám Štambik své nabyté vědomosti, zatímco krajina za okny ubíhala mílovými kroky. Kapitán hnal loď směrem k Deepwater Cove.


V oblasti Bay of Islands jsou zajímavější místa než Deepwater Cove. Ale kapitán dostal echo. Do Bay of Islands se po čtyřech měsících znovu vrátily kosatky! A měly být právě tam v zátoce.

"Všichni na palubu, na pravoboku je rodinka kosatek. Vidím i mimino, to malé co vyskakuje," instruoval nás kapitán. Na lodi nastal zmatek. Turisti popadli foťáky, tlačili se u dveří, zmateně pobíhali sem tam, jen aby našli nejlepší místo na fotku. Loď zpomalila a kapitán obratně domanévroval až černobílým kosatkám.


"Je to jejich oblíbené místo. U těch skal tam vzadu loví rejnoky. Hádám, že mají zrovna obědovou pauzu," promlouval k nám kapitán. "To je škoda, nebudou moc aktivní. Normálně vyskakují do vzduchu a plácají sebou o hladinu, tak jak to dělá to mládě tam." Všichni fotili, Vendul, turisti, stewardi i Štambík. Byla to událost, kosatky se vrátili do Bay Of Island.


Pro nás to však znamenalo jedno. Plavání s delfíny bylo ohroženo. Šance byly mizivé, jak jsme se dozvěděli od posádky. Kosatky vždy vyplaší delfíny. Ti se jich bojí a raději prchají do bezpečí, protože tyto dravé velryby si delfínem občas zpestří jídelníček. Výraz zklamání se objevil na našich tvářích, když jsme se tuto novinu dozvěděli. To bylo ovšem nic, oproti tváři Štambika, ze které čišelo čiré zoufalství - nebudou delfíni.


Kapitán stočil loď na východ a my pluli k Díře ve skále, anglicky Hole in the Rock. Tato díra je celosvětově známá, můžete skrze proplout lodí. Díky velkým vlnám, které se tříštily o protější skály, kapitán ovšem proplutí zakázal. Celosvětově slavná díra, to se mi zdá dost přehnané. Nebylo na ni nic, ale vůbec nic zvláštního. Prostě ďura.

Křižovali jsme Bay od Islands tam a zase zpátky, pluli jsme sem, tam, pak to celé znova, až jsme z toho dostali hlad a kapitán nás vysadil na jednom z mnoha ostrovů s krásnou písečnou pláží, palmami a restaurací. Celou trasu Srstka pečlivě značil do malé mapky, aby turista mohl kdykoliv nahlídnout a ubezpečit se tak, že držíme správný kurs.


Když se všichni nalodili, kapitánův hlas se opět ozval z reproduktoru: "Mám pro vás překvapení. Ti, kdož si objednali plavání s delfíny, ať se urychleně připraví. Srstka vám sdělí vše potřebné. K delfínům dorazíme za pět minut."

Přišla jeho chvíle. Okamžitě se ujal vedení a začal dirigovat všechny kolem. "Tumáš brýle, tady šnorchl, připrav si ručník a do řady se mi postavte." "A dostaneme neopren?" zeptal se kdosi. "Nepotřebujete, delfíni to nemají rádi, plaší je to."

Srstka byl rozený vedoucí. "Panstvo, uvědomte si, že delfíni tu nejsou proto, aby vám dělali divadlo. To vy musíte dělat divadlo jim. Snažit se přilákat jejich pozornost. Tady nejste v zoo a tam venku nejsou delfíni z přiblblého akvária. Jsou tam divocí delfíni, kteří zájem o vás ztratí stejně rychle, jako ho získají. Snažte se je zaujmout. Dělejte kotrmelce, potopte se za nima ke dnu, hučte, bučte, křičte do vody, točte piruety, máchejte rukama. Dělejte co vám řeknu. A hlavně, hlavně se hýbejte."

Pak rozohněný Srstka rozrazil dveře na boku lodi a zavelel: "Naskákejte do sítě!"


Nebyl čas nad ničím přemýšlet, na cokoliv se zeptat. Štambik se prodral frontou dopředu a skočil. Na něho dalších třicet plavců.

"Do vodýý!" hulákal Srstka z plný plic.

Skutáleli jsme se ze sítě do vody. Vendul vypadla jako první přímo nad delfíny a ze samého vzrušení vidět je tak zblízka se málem utopila.

"Tam, tam jsou," ukazoval Srstka někam dopředu. "Plavté."

Zmocnil se nás mix euforie, vzrušení a adrenalinu. Někde pod námi jsou třímetroví delfíni. Někde tam dole plavou. Periferně jsem uviděl Srstkovu napřaženou ruku a plaval tím směrem. Nevadilo mi, že mi teklo do brýlí, nevadil mi děravý šnorchl a slaná voda v puse, nevadila mi ploutev souseda, kterou mě pleskal po hlavě. Plaval jsem za delfíny.


Nejrychleji u nich byla plavkyně Verca. Jako jediná s delfíny dokázala držet tempo. Byla vždy tam kde oni, dokázala se za nimi potopit ke dnu a delfíni to zase naopak dokázali ocenit. Štambik byl v těsném závěsu za Vercou.


My ostatní jsme pozornost delfínu museli poutat jinak než rychlostí. Dělal jsem ve vodě kotrmelce, paní vedle máchala rukama a funěla do šnorchlu, viděl jsem holku co se pokoušela o taneční kreace. Do toho všeho Srstka hulákal: "Tám. Plav. Rychle rychle." Turisti na palubě z nás museli mít haló. Taky si nás všechny ve vodě se plácající se blázny pořád dokola fotili. Korunu tomu všemu nasadil jeden tlouštík, který místo, aby křičel do vody, k delfínům, řval to svoje "hů hů a heya heya" někam do nebe.


Netrvalo dlouho a zjistili jsme, že na třicet plavců jsou ve vodě jen tři delfíni. Taky mi netrvalo dlouho uvědomit si, že to jsou nejspíše tři nejodvážnější delfíni na světě. Nebo možná nejblbější? Vždyť pár kilometrů od nás plavou dravé kosatky. Víte jak se jim říká v angličtině? Killer whale (velryba zabiják).

Pravděpodobně jsme delfíny zaujali. Nezdálo se, že by se nudili. Plavali mezi i pod námi. Vyskakovali vysoko do vzduchu. Často měnili směr, takže jednou byli u vás, jednou na druhé straně.


Zastavil jsem se, sundal brýle a vylíval vodu. Zůstal jsem sám, ostatní plavci honili delfíny. Když v tom jsem přede mnou na hladině uviděl ploutev. Nasadil sem tempo co to šlo a plaval kupředu.V dálce sem slyšel srstku: "Potop se za nima, na dno!" Se mu to řekne chytrákovi. Padesát metrů na plný plyn, dechu se mi nedostávalo a ještě jsem se měl potápět. Sebral sem poslední síly, nadechl a potopil se.

U dna si hráli dva delfíni. Potopil jsem se blíž. Byl jsem skoro na dosah. Delfíni se dotýkali dlouhými čumáky, úplně jakoby se líbali. Docházel mi kyslík. Najednou mě jeden z nich zpozoroval. Plaval ke mě. Byl tak blízko. Už už jsem myslel že do mě narazí. V poslední chvíli zahnul a podplaval mě. Druhý ho následoval. A byli fuč.


"To byla nejlepší atrakce na Zélandu," komentoval plavání později v autě Štambik." Dali jsme mu zapravdu. "Dobré jak sviňa," pokračoval, "Měli mě rádi, oni plavali jenom se mnou! Minutu jsem tam byl s nima jen já a nikdo kolem. Viděl jsem jak si hráli, to bylo tak, tak pěkné. A roztomilé."

Po zbytek cesty do kempu jsme neposlouchali nic jiného. Když už nám z toho šla hlava kolem a přestali jsme Štambika poslouchat, prohlásil: "Vy mi vůbec nerozumíte, kdyby tu tak byli moji kamarádi delfíni."

A to byl konec našeho podvodního dobrodružství. Jak tenká je hranice mezi dokonalým výletem a naprostým fiaskem. Kdybychom nepotkali velryby a delfíny, výlet by stál za prd a zbytečně bychom vyhodili fůru peněz za jinak nudnou plavbu mezi ostrovy. Ale díky kosatkám, delfínům a nově probuzené Štambikově lásce ke zvířatům, máme o čem vyprávět na pár let dopředu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 HŠt HŠt | 2. března 2012 v 6:52 | Reagovat

Kdo fotil ty delfíny pod vodou ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama