WAIOTAPU - TERMÁLNÍ SVĚT

18. února 2012 v 5:00 | Cuba
Sobota, 14.ledna 2012


Celý následující den nás provázela štiplavá vůně zkažených vajec. Ne, že by někdo z nás měl střevní potíže, ale ocitli jsme v termální oblasti Taupo Volcanic Zone. Pro všechny z nás to byl úplně nový zážitek (teda když nepočítáme termální bazény na Slovesku).

Krajina se změnila k nepoznání. Z mnoha míst na zemi stoupala horká pára. Okolo kouřících děr rostly zakrslé pokřivené stromky a spálená tráva. Všude ve vzduchu byla silně cítit síra a puch zkažených vajec. Příroda vypadala poněkud otráveně. Malé jezírka poblíž děr měly nebezpečně nepřirozenou barvu. Bydlet bych tady sice nechtěl, podívaná to však byla impozantní.


Jako první jsme navštívili měsíční krajinu Craters of the Moon. Krátery v zemi údajně připomínají krátery na měsíci. Z některých se valila tak hustá pára, že když vítr zafoukal naším směrem, nebylo vidět na krok. Ze země sálalo teplo, jako z podlahy vyhřívané podlahovým topením.


Hlavní atrakcí dnešního dne byl desetimetrový gejzír v areálu termálního světa Waiotapu. Gejzír stříká každý den v deset hodin. Nešlo nám na rozum, jak to jako ten gejzír může poznat, že je zrovna deset hodin a že má začít chrlit vodu.

Záhadu rozluštil jeden z průvodců, když do kráteru nasypal pytlík s obyčejným mýdlem. "Gejzír poprvé aktivovali vězni na útěku, chtěli si umýt špinavé oblečení. Tak ho namydlili a začali máchat ve vodě," povídá průvodce. (Bych chtěl vidět jak vězni na útěku nemají nic lepšího na práci, než si prát oblečení, ale budiž). "Po chvilce v kráteru došlo k chemické reakci, ve vodě se změnilo povrchové napětí a gejzír vybuchl," pokračoval. Pak nasypal do kráteru pytlík s mýdlem.

Nejprve se nedělo nic. Potom voda jakoby začala vařit. Najednou gejzír vystříkl metr vysoko. Pak výše a výše. Všichni diváci okolo začali zuřivě fotit. My taky. Nejlepší bylo, když vítr vychýlil gejzír a diváci v prvních řadách dostali pořádnou sprchu.


K další prohlídce jsme dostali mapku s popisky zajímavých míst. A to světe div se, v Češtině!

Krátery byly pojmenovány velice trefně a barvitě, jako například Ďáblův dům a Čertova lázeň, Duhový, Hromový nebo Pekelný kráter, Opálové jezírko a Sírová jeskyně. Nejzajímavější však byla jednoznačně Malířova paleta.


Bylo to jezírko, které hrálo všemi toxickými barvami. Břehy Malířovy palety byly spojeny mostem. Když jsme prošli po mostě, bylo to jako jít nad hrncem s vařící vodou.


Vendul břeh Malířovy palety s usazenou sírou nadchnul natolik, že fotky tohoto jezírka musela později promazávat dobrou půlhodinu, kolik jich bylo.


Okolo nevařila jen voda, ale dokonce i bahno. Kdyby jen nebylo tak horké, tak bychom tam na sto pro skočili!


Když si tak zpětně ty fotky z Waiotapu prohlížím, tak některé jezírka vypadají skoro jako máme u nás v Ostravě. Toxicky zelené a otrávené. Třeba ty za teplárnou v Třebovicích.


Vůni zkažených vajec jsme nechali za zády a ze středu Severního ostrova si to namířili zpátky na východní pobřeží k jezeru Waikaremoana. Po další horské šterkové cestě. Dalších sto padesát kilometrů v úzkých serpentinách. Jakmile se před námi objeví značka gravel road (štěrková cesta) začíná se nám otevírat kudla v kapse. Kdo po tom má pořád jezdit? To je jak v pravěku.

Tentokrát to nedopadlo dobře. I když bylo celou cestu blbě Vendul, tak to nakonec odnesla Verca, když v jednom ze srázů u cesty nechala polední oběd.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama