SURFY, KYTARA A MOŘE

21. února 2012 v 9:26 | Cuba
Úterý 17.ledna - Úterý 24.ledna 2012


Farmář Ian pro nás měl práci na několik dnů. V podstatě nebude moc co dělat, dokud nedozrají první odrůdy jablek. Holky několik dnů prodávaly v obchodě a my dva se Štambikem jsme dělali vše, co bylo zrovna třeba.

Jeden den večer do sadu přijelo auto. Vystoupily dvě postavy.

"Tož tak já su Standa a to je Terka," představil se vlasatý Moravák. Od té chvíle nás v hangáru bydlelo šest.

Potíž byla v tom, že už na tak málo práce přibyli další dva lidi. Chtělo to vymyslet nějaký náhradní plán.

Zeptali jsme se Jamieho, kdy nás na farmě bude "opravdu" potřebovat. "Všechno záleží na počasí. Počítám, že dřív jak za tři týdny to nebude," řekl.

Začali jsem si pohrávat s nápadem odjet do Austrálie. Vůbec by to chtělo nějakou změnu. Cestování po Zélandu je super, ale jako všude jinde i zde platí, že všeho moc škodí.

Cestování by se dalo rozdělit na několik typů. To které jsme provozovali my, by se dozajista mohlo jmenovat intenzivní - nezůstávali jsme na jednom místě, projeli jsme velký kus země, často jsme chodili po horách a snažili se cestování sem tam zpestřit nějakým nevšedním zážitkem.

Normální člověk tohle dokáže praktikovat jen do určité doby. Po nějakém čase zákonitě otupí, nejde jen pořád stavět a balit stan, vařit na malém vařiči a koupat se v řece. My čtyři se právě ocitli v tomhle stádiu. A tak není divu, že nás lákala představa horkých slunných dnů strávených na pláži poblíž Sydney. Nebo potápění v tropických vodách s barevnými rybami u Velkého bariérového útesu. Nikam se nehonit, nic nemuset. Jen ležet na pláži, učit se surfovat v těch nejlepších australských vlnách a hodiny šnorchlovat na nejlepším potápěcím místě na světě.

Sedli jsme k počítači a začali shánět letenky. Takhle na poslední chvíli nebyly nejlevnější, ale co se dalo dělat.

Pak jsem si TO najednou uvědomil. Zapomněli jsme na víza. Rychle jsme si je objednali, ale jejich vyřízení se protáhlo na několik dnů a bylo by problematické se včas vrátit na farmu.

Takže to chtělo další plán.

"Co kdybysme koupili surfy a jezdili po plážích na Zélandu?" navrhla Vendul. "I potápět se tady dá na poloostrově Coromandel." Vendul přečetla oba turistické průvodce a kopy cestovatelských letáků co máme, takže ví i to, o čem my ostatní nemáme ani páru.


Bylo rozhodnuto. Na Trademe, což je zélandské Aukro, jsme sehnali dva starší surfy. Potetovaný kluk, co je prodával, si z nás dělal srandu (Krátký surf = profi surf pro zkušené borce). Vybrali jsme si krátké surfy, ale i tak se nám nevlezly do auta.

"V tom autě budete vy čtyři a dva surfy?" popichoval nás. Pak zaběhl do garáže a dal nám stahovací popruhy na střechu. Pomocí nich jsme surfy upevnili.

Další den jsme přikoupili kytaru a vyrazili na sever, za teplem.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Minh Minh | 27. února 2012 v 23:41 | Reagovat

Ta poslední fotka je dokonala. Krasnejsi nez jakykoliv obal slavneho filmu!

2 wd wd | 29. února 2012 v 10:29 | Reagovat

frajersky se tvarit, to nam de. s tim surfovanim je to horsi..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama