Pátek 27.ledna 2012
Polynéské lázně
Ráno bylo hnusně a pršelo. Vlny se z oceánu někam vytratily, byl klidný jako moře v Chorvatsku. Měli jsme v plánu zajet do hobití vesnice, kde se točil Pán prstenů. Po natáčení kulisy vesnice zůstaly prakticky nezměněné. Na internetu jsme našli otevírací hodiny. A taky cenu vstupného. Sedmdesát dolarů za osobu chtěli ti zloději! Vyhodit tisícovku jen tak za prohlídku kulis jsme nehodlali.
Raději jsme si to namířili do nejznámějšího maorského města.
Rotorua leží ve vulkanické oblasti, ve středu Severního ostrova. To, že přijíždíme k městu, jsme poznali už z dálky. Smrad zkažených vajec byl cítit na míle daleko.
Jenomže pršet nepřestalo. Ve městě jsme zaparkovali a rezignovaně seděli v autě. Po návštěvě deseti obchodů se suvenýry, jsme nevěděli co dělat dál.
"Tak pudem do lázní," navrhla Verca. Nápad byl odsouhlasen.
Přijeli jsme před budovu polynéských lázní a vystoupili z auta. Takový smrad, který měl epicentrum snad přímo v lázních, jsem ještě nezažil. Vajca, vajca, vajca.
"Já tam nejdu, na to nemám," prohlásil Štambik.
Za chvilku náš čich otupěl. Nakonec jsme se dovnitř odvážili všichni.
Polynéské lázně se nám moc líbily. Měly jen jednu vadu. Voda v některých bazéncích byla tak horká, že návštěvníci místo ve vodě, leželi různě po okrajích bazénků. Čtyřicet dva stupňů je jen pro opravdové teplomilce.

Návštěvníci lázní byli hlavně Maoři. To jsou původní obyvatelé Nového Zélandu. Jejich charakteristický znak je tetování. Maoři, které jsme potkali v lázních, byli potetování od hlavy až k patě.

Nedaleko za Rotoruou jsme našli DOC kemp. Normálně s místem v kempu nebývá problém, ale tady byl. V kempu pro dvacet lidí bylo čtyřicet aut. Našli jsme si volný plácek a začali stavět stan.
Okamžitě k nám přispěchala paní. "Nemohli byste si stany postavit kousek vedle, přijedou naši známí, chtěli bysme být vedle sebe."
Posunuli jsme stan. Hned na to za námi přišel děda. "Mládeži, posuňte se kousek vedle, prosím pěkně. Zeť tady bude za malou chvíli parkovat s lodí, parkuje tady už týden.
Z kempu si zjevně Kiwáci udělali místo na dovolenou.
Pak začalo zase pršet. Uvařili jsme si párky a zalezli raději do spacáku. Nechtěli jsme riskovat, že nás opět někdo bude někam posouvat. Očividně jsme v kempu nebyli vítáni. Zítra na nás čeká prohlídka maorské vesnice v Rotoruře s krkolomným názvem Tewhakarewarewatangaoteopetauaawahio.
tam bych nechtel bydlet!! :-)jsem si zasukoval jazyk i oci nez jsem to precetl!!