Čtvrtek, 5. ledna 2012
Tři dny jsme strávili na jednom místě, respektive na jedné louce! To máme rekord. Nejdéle jsme zůstali v Rainbow Star. Tuto louku tedy můžeme oprávněně považovat za náš druhý domov.
Dopoledne jsme sjeli z hor do Nelsonu. Podél cesty bylo hodně ovocných sadů, v jednom z nich jsme nakoupili švestky. V Nelsonu jsme přikoupili ananas a mango. Zvláštní. Začátek léta a hodně ovoce už dozrává.
Horké počasí přímo vybízelo ke koupání. Zbýval nám jeden den před kajakováním v lagunách v Abel Tasmanu, tak jsme se rozhodli zůstat v jednom z kempů na pláži poblíž hipísácké Motueky.
Stavěli jsme stany, když v tom k nám přiběhla Verca z pláže a volala na nás: "To musíte vidět! Vemte foťák a poďte."
Když jsme na pláž došli, Verca držela v ruce metrovou potvoru.

Rejnok (teda pokuď to byl rejnok) byl mrtvý, asi ho vyplavil příliv. "A to není nic, podívejte tam," řekla Verca a ukázala na zubatého žraloka s dlouhým špičatým ocasem.

Na pláž, kde jsme se celé odpoledne opalovali, přišel muž se psem. Pes se zastavil, pán za ním. Chvilku tak postávali a nakonec chlapík nevydržel naše zvědavé pohledy a povídá: "Já čekám až se ten pes rozhodne kam jít. Jestli chce jít doleva nebo doprava. Někdy mu to trvá i půl hodiny." Tak tam asi deset minut takhle nehybně stáli. Pes hleděl na moře, najednou otočil hlavu doleva a vykročil. A pán za ním.
Na pláži jsme neopomněli ani na hygienu.

V obrovském motor kempu trávily prázdniny desítky lidí. Nejčastějším dopravním prostředkem turistů na Zélandu je kempervan - auto s postelí. Takovou malou obytnou dodávku si většina lidí dokáže zhotovit sama. Vymontují zadní sedadla a nakoupí desky a matrace. Někdo ani postel nevyrábí, u mnohým aut stačí sklopit přední sedadla a postel se vytvoří sama.
Ve větších kempervanech je zpravidla i kuchyň, lednička, sprcha a záchod. Na Zélandu existuje bezpočet půjčoven, které tyto karavany půjčují.
Doposud se myslím výše popsané dopravní prostředky nijak nelišily od našich evropských.
Domorodí Kiwijci však brázdí zélandskými cestami v neuvěřitelných motorových vozidlech. Obytné náklaďáky, obytné autobusy a výjimkou nejsou ani obytné kamiony.

Zajímalo by mě, jestli v těch domech na kolech bydlí po celý rok. Nebo třeba Zélanďané nejezdí na chaty, tak je tomu zvykem u nás, ale chatu si vozí všude s sebou.
Když jsem usínal, přemýšlel jsem jaká by to byla paráda jezdit v tom obytném kamionu. Žádné stavění stanu v dešti, žádné přenosné vařiče a horkem polorozteklé máslo. Pěkně vařit na sporáku a věci chladit v ledničce. Ale toho benzínu co to musí sežrat. Tak nevím, možná přece raději tu chatu...