NP NELSON LAKES

3. února 2012 v 1:00 | Cuba
Hřebenový trek k jezeru Angelus

Čtvrtek, 4. ledna 2011


Když jsem snídali byla zima. Podařilo se nám koupit dobrou marmeládu.Sstála sice v přepočtu na naše asi osmdesát korunu, ale ty přeslazené cukernaté rádoby marmelády už nikdy víc. Vůbec jsme nějak změnili jídelníček. Když je člověk v zahraničí krátce, jde na jídle šetřit. Od určité doby se však všech levných věcí přejí. To je momentálně náš případ. Nákupy nás stojí dvakrát víc ale zase naše nákupní vozíky vypadají zdravě - kopce zeleniny, ovoce, jogurtů, masa a dobrého chleba.

Už od rána je nám jasné, že počasí bude perfektní. Zbytky mraků z včerejška určitě rozfouká vítr. Ze začátku trek vede přímo do prudkého svahu. "Nemám ráda cestu do kopce," stěžuje si Vendul.

Vylezli jsme na hřeben a pozorovali ranní krajinu zahalenou v mracích. Slunce začínalo hřát. Kráčeli jsme dále po hřebeni.


S Vendul jsme často zastavovali a rozhlíželi se dokola, loudavě pokračovali dál a sem tam něco fotili. Postupně jsme z dohledu ztratili Vercu se Štambíkem. Zmizeli kdesi za protějším kopcem.


Dlouho jsme na ně nenarazili. Začal jsem mít hlad a byl jsem na ně naštvaný, že na nás někde nepočkali, protože měli v batohu svačinu. Najednou jsme na cestě uviděli dvě jabka, v duchu jim poděkovali a pokračovali v chůzi.


Horské jezero Angelus bylo našim dnešním cílem. Štambík neodolal a skočil do něho. Mouchy se tak vysoko neodvážili a tak nám polední oběd na březích jezera nic nekazilo.

"Zas mě bolí to koleno," stěžoval si Štambík.

Zpátky vedly dvě cesty. Kratší po úbočí hřebenu zvolil kvůli kolenu Kuba. My tři slezli z prudkého kopce kolem kaskádovitých vodopádů, kde si Verca na kamenitém srázu zvrtla kotník...


... několikrát jsme přeskakovali klikatící se řeku dole v údolí...


...až jsme nakonec došli ke břehům jezera Rotoiti.


Byl to pořádný sešup dolů. V jednom místě jsem našel kus zlomené trekové hůlky. Bolely nás nohy z dlouhé cesty. Chtěli jsme si je namočit do chladné vody, ale jakmile jsme si zuli boty, okamžitě se na nás sesypaly hejna much. Nečekali jsme ani sekundu a prchli zpátky do lesa.

Jezero jsme obešli ze západní strany, kde jsme se znovu potkali se Štambíkem. Na nohách jsme měli po třiceti kilometrech puchýře a byli jsme unavení. V jednom z kempů jsme se potajnu osprchovali a uvařili si večeři.

No a nakonec jsme se vrátili na opuštěnou louku, kde na nás čekaly naše stany. Verca měla radost, když se nám podařilo zkompletovat nalezený kus hůlky se zbytkem hůlky, kterou na Mount Cooku Štambík zlomil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama