NP ABEL TASMAN NA KAJAKU II.

10. února 2012 v 1:00 | Cuba
Sobota 7. ledna


Brzo ráno balíme stany a mizíme z kempu. Včerejší oblačné počasí vystřídala azurová obloha. Co bylo však nejlepší, nikdo si našeho kempování načerno nevšimnul! Taktika nočního příchodu a brzkého ranního úprku z kempu fungovala. Ne že by se nám nějak zvlášt zamlouvala, ale od této chvíle jsme ji využili ještě několikrát.

Stejně jako včera večer i dnes ráno příliv zaplavil laguny. Propluli jsme všemi, na které jsme narazili. Připadali jsme si jak krokodýl Dundee.



Obepluji jsme jeden z ostrovů z názvem Pineapple Island, dostali hlad a namířilo si to do Mosquito Bay. V zátoce moskytů se nám líbilo. Asi tam kdysi bývalo hodně štípacích much. Proto ji někdo dal tak odstrašující název. Lidi sem přestali jezdit, muchy neměli koho žrát a přesunuli se jinam. My tak mohli v této malé zátoce posvačit, aniž by nám moskyti vypili jedinou kapku krve.


Pomalu jsme pluli kolem pobřeží. Písečné pláže vystřídaly zajímavé skalní útvary.


No a pak jsme kajaky stočili směrem na Tongu.


Teda ne na tu Tongu uprostřed Pacifiku, ale na malý ostrůvek poblíž pobřeží. Na ostrov je vstup zakázán. Hnízdí zde kolonie lachtanů a několika druhů mořských ptáků. Skalnatý ostrov jsme obepluli dokola. Lachtanů tam bylo požehnaně. Někteří váleli ve vodě sudy (jejich nejoblíbenější zábava - točí se vodě jak střelení pořád dokola), někteří odpočívali a někteří nás ostražitě pozorovali, přichystáni bránit malá lachtaňátka.

Jeden obří tuleň zalehl malého tuleně. S Vendul jsme si mysleli, že matka schovala svoje mimino. Štambík s Vercou nás však přesvědčovali, že dva tuleni dělali třetího. Kdo měl nakonec pravdu se už asi nikdy nedozvíme.


Na pláži Onetahuti jsme naši třiceti pěti kilometrovou plavbu ukončili. Svalili jsme se do písku a čekali až pro nás přijede Water Taxi.


Nalodili jsme se na vodní taxík (tak mě napadá, že jsem vlastně nikdy nejel ani taxíkem normálním) a profrčeli půlkou Abel Tasmanu. Blížili jsme se na pláž, odkud jsme včera vyrazili.

"Kapitán" nezpomaloval. Už jsme byli skoro u břehu a on nehnul ani brvou. Tak jsem si myslel, že chce asi s lodí dojet po písku co nejdál. :-) Pak jsme ve vodě před námi uviděli polozatopený traktor s vlečkou. Ten kapitán normálně najel plnou rychlostí s lodí na vlečku, vypnul motor, přesedl do traktoru a vytáhl nás na břeh. (Samozřejmě teď už mi tento způsob parkování lodě nepřijde zvláštní. Ale před tím jsem si myslel, že se kapitán zbláznil).

V kanceláři půjčovny kajaků byla sprcha, kde jsme se umyli a oholili. V Motuece jsme našli internetovou kavárnu a zarezervovali trajekt na Severní ostrov. Měli jsme štěstí na lístky, protože většina levných byla vyprodána.

Trajekt vypluje zítra ráno z Pictonu. Picton je daleko. Nechce se nám vstávat uprostřed noci, vyrážíme hnedka.

Byla tma, minimální provoz a tak jsme Hondu nemilosrdně hnali kupředu. Jela hladce, neprotestovala. Najednou do cesty vběhl macatý králík. Proběhl těsně před autem. Pak si to rozmyslel. Asi chtěl běžet zpátky. To už jsme ale slyšeli jen tlumené "Bum".

Na jednom z odpočívadel před Pictonem jsme chtěli přenocovat. Přímo pod značkou zákaz kempování. Bylo nám to jedno. Jedna v noci, únava a ráno brzo vstávat.

Jenomže jsme si všimli jak z pod auta crčí voda. "Debilní králík," ulevil jsem si. "Raději bych kempoval poblíž trajektu, co když to ráno nerozjedem?"

V Pictonu jsme našli autokemp. Na recepci uprostřed noci nikdo nebyl. Postavili jsme stany a doufali, že se auto ráno rozjede...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama