NP ABEL TASMAN NA KAJAKU I.

8. února 2012 v 1:00 | Cuba


Pátek, 6. ledna

Nad obzorem černota. Vítr však foukal dobrým směrem. Doufáme, že pršet nebude. Navíc jsme v nejslunečnější oblasti Jižního ostrova u národního parku Abel Tasman. I když to co se tu odehrálo před čtrnácti dny tomu ani omylem nenasvědčuje. Za jediný den napršelo neuvěřitelných půl metru srážek.

Ve tři čtvrtě na sedum máme sraz u půjčovny kajaků. Následuje dvou hodinová instruktáž od jednoho z gajdů. Během té nekončící přednášky jsem si připadal úplně jako zpátky ve škole. (Hrozný zážitek). Ale aspoň nic neodflákli. My čtyři jsme si Gajda neobjednali, protože jsme za něj nechtěli utrácet a i jejich instruktáž se zdála být vyčerpávající..

Vše co gajd řekl bylo nakonec užitečné. Kajakování na stojaté vodě je pohoda, ale místy jsme museli na otevřené moře a to už taková sranda nebyla. Na suchu jsme se teoreticky naučili, jak správně pádlovat, jak překlopit přetočený potápějící se kajak, jak do něj zpátky vlézt a jak z něho vypumpovat vodu. Pečlivě nás seznámili se záchrannými pomůckami od obyčejné píšťalky až po signální světlice, které jsme si potom připevnili na kajak.

Dále nám instruktorka řekla, ať si dovnitř kajaku uložíme všechny naše zavazadla včetně jídla. Potom chodila kolem nás a v balení nám pomáhala. V tom si všimla jak jeden Holanďan do kajaku sbalil trs banánů. "Koluje mezi námi gajdy pověra. Ten kdo si do kajaků schová banány, bude mít smůlu." řekla .

Všechny kajaky jsme společně naložili na přívěs.

Kajakování začínalo v malé vesnici Marahau, do které nás z Motueky vezli v úplně stejné dodávce, jako byla naše bývalá Enterprise. Za dodávkou byl připojen přívěs a na něm nad sebou bylo lany upevněno šest kajaků. Uvnitř auta nás sedělo devět a upovídaná řidička.

Pár kilometrů před cílem se cesta začala svažovat a klikatit. Projížděli jsme jednou ostrou zatáčkou za druhou. Najednou se ozval skřípějící zvuk. Auto znatelně zpomalilo, jakoby ho něco brzdilo. V tom někdo ze zadu zařval: "KAJAKY, POPADALY KAJAKY!"

Do jedné z prudkých zatáček si naše řidička pravděpodobně blbě najela. Přívěs sjel blízko krajnice. Tam se musel jeden z vrchních kajaků zachytit o nějakou větev stromu anebo o vysoký plot, kterým byla silnice oplocena.

Stáli jsme uprostřed cesty. Na zemi ležely kusy laminátu. Dva kajaky byly napadrť, ostatní naštěstí nepopadaly. Naše řidička se na tu spoušť nevěřícně dívala. Pak kdosi řekl: "A čí je tohle?"a ukázal na banány, válející se po zemi. Vypadly z rozbitého holandského kajaku. A na světě byla nová "banánová příhoda".

Není moře jako moře. Národní park Abel Tasman je oblíben hlavně díky tomu, že je tu moře klidné, bez monstrózních vln. Teda alespoň v zátokách a lagunách. Úplně jako v Chorvatsku. To znamená, že se v něm dá úplně bezpečně plavat. Navíc se klidná hladina moře v horkém dni rychleji oteplí.

Vypluli jsme. Voda byla průzračná, všude okolo nás malé písečné pláže. Za nimi neproniknutelná buš. Abel Tasmanem nevede žádná cesta, na pláže se dostanete jen po vodě, lodí nebo kajakem.


Těch pláží tam byly desítky: Sandy Bay, Torrent Bay, Observation Beach, Bark Bay... Každý si tam najde nějakou prázdnou.


Když jsme byli znavení pádlováním, zajeli jsme k ostrovu Adele, kde jsme pojedli připravené sendviče.

Ke břehům ostrova mířila výletní loď. Jakmile byla loď dostatečně blízko, vysunula se rampa, a na břeh se vylodili čtyři postavy. Zamířili si to přímo na písečný výčnělek do moře.


Fotograf připravil foťák. Kněz odříkaval naučené fráze. A ti dva, ženich s nevěstou, si řekli svoje ano. Zajímavé místo pro svatbu, není-liž pravda?

Nechtěli jsme zbytečně očumovat a tak jsme vypluli dále. Jednomu úseku, který se jmenoval Mad Mile (Šílená míle) se nedalo vyhnout. Tamní pobřeží nebylo chráněno žádným z ostrovů a bylo vystaveno přímému oceánu.

Vlny si začaly s našimi kajaky pohrávat. Pokud jsme se nechtěli překlopit, nezbývalo než si dávat pozor. A snažit se do vln najíždět kolmo.

Seděl jsme vzadu a na starosti měl kormidlo kajaku. Vendul nařídila: "Kolmo na vlny!" Tak jsem kajak stočil kolmo na vlny. Potíž byla v tom, že jsme se začali vzdalovat od břehu. A vlny se ještě zvětšily. Jako by nás někdo zběsile houpal na houpačce.

Celkem se mi to na tom bouřícím líbilo. Někde jsem slyšel, že mořský kajak není zase tak úplně lehké převrátit. Tak jsem byl klidný. Vendul tento názor nesdílela. Začala malinko panikařit.

"Já chci domů, nesnáším kajaky," nadávala když jsme sjeli po hřbetě dvoumetrové vlny. Pak dostala strach a navrhla vystřelit signální světlici.

Když jsme těma vlnama proplouvali už dobrou čtvthodinku a žádná nás výrazně neohrozila, Vendul se uklidnila. Aby jsme Šílenou mílí projeli, museli jsme si ještě pořádně máknout a pádlovat.

Dojeli jsme do zátoky Anchorage. Čekalo tam na nás nemilé překvapení. Přímo na pláži byl kemp pro kajakáře, ale my si omylem zabukovali kemp kilometr ve vnitrozemí. Tahat se kilometr s kajakem se nám teda nechtělo.

Plán byl následující. Do kempu připlujeme pozdě večer. Rozbalíme stany a ráno brzo vypadneme. Snad nás nikdo nechytne. A když jo, tak neumíme anglicky.


V osm hodin večer kulminoval příliv. Zvednutá mořská hladina vždy zatopí laguny zařezávající se do vnitrozemí národního parku. Ideální podmínky pro krátký výlet.

Jednou takovou lagunou jsme právě proplouvali. Voda byla klidná jako zrcadlo, okolo neproniknutelný prales. Všude ticho. Slyšet bylo jen pravidelné pádlování. Vychutnávali jsme si tu scenérii okolo.


Namířeno jsme měli ke Kleopatřiným bazénkům. Tyto přírodní bazény vytváří horský potok při své cestě do laguny.
Když už hloubka v laguně neumožňovala pokračovat dále, uvázali jsme kajaky ke břehu.


Po hodinové chůzi jsme se ocitli u cíle.


Do jednoho z bazénků se dalo i sklouznou po kameni, jehož povrch voda dokonale vyhladila.


Do kempu jsme se vrátili za tmy. Nikdo nás nekontroloval. Povečeřeli jsme a okamžitě usnuli. Byli jsme naprosto mimo od jakékoliv civilizace, za kempem se rozprostíral pouze hustý prales.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama