KOLEM JEZERA WAIKAREMOANA

19. února 2012 v 4:18 | Cuba
Neděle 15.ledna - Pondělí 16.ledna 2012




Great Walk kolem jezera byl náš náhradní program za okružní trek kolem sopek. Na východním pobřeží nám meteorologové slibovali pěkné počasí.

Do kempu jsme dorazili večer, ubytovali se a v kuchyni si připravili dost nuznou večeři. Moc dobře jsme neodhadli zásobu jídla. Vedle nás večeřela početná skupina lidí, zřejmě několik rodin dohromady. Když jsme po večeři umývali nádobí, přišla k nám od protějšího stolu paní. Už během večeře jsem si všiml, že po nás nějak pokukuje. Spíše než po nás, ale asi nevěřícně hleděla na naši ubohé nudle topící se ve fujtajbl omáčce..

Když přišla, pozdravila a řekla: "Zbylo nám nějaké maso, nemáte ještě hlad?" Ještě než větu dořekla, Štambik už horlivě kýval hlavou. Hodná paní.

To jsme ještě netušili, co se bude dít další den při snídani. Potkali jsme tam tu samou skupinku lidí, která chystala jídlo na čtyřdenní trek. Hodná paní se nás opět zeptala, jestli nechceme nějaké jídlo.

"My jsme toho nabalili moc, nepobereme všechno, zbytky budeme muset vyhodit." No a tak jsme dostali kilo pečeného masa, sýry, salámy, kopu zeleniny, výborné sýrové bulky, okurky, dresing a už si ani nepamatuju, co všechno ještě.

Na začátek treku nás dovezl water taxi. Spolu s námi se na trek vydalo dalších patnáct lidí, včetně našich chlebodárců. Jako jediní jsme hodlali zdolat čtyřiceti pěti kilometrovou tůru během dvou dní. Ostatní chodci pojali trek odpočinkověji a rozdělili celou cestu do čtyř dnů.



Úzká pěšinka, po které jsme kráčeli, občas kopírovala břeh jezera Waikaremoana, jindy se stočila do hustého pralesa. Břeh jezera byl porostlý vysokou "fousatou" trávou, prales zase naopak zélandskou národní kapradinou Silver Fern.



Mnohokrát jezero vytvořilo úzký záliv, který bylo třeba obejít. Někdy i několik kilometrů. "Kura nejradši bych to přeplavala," stěžovala si Verca u jednoho ze zálivů. "Tak plav, ti vemem batoh," pobízeli jsme ji. A nemuseli jsme dvakrát. V okamžiku stála po pás ve vodě, připravena plavat.


Pak jsem hodinu nesl její těžký batoh, protože si Verca plaváním zkrátila dobrých šest kilometrů.

Nevěděli jsme, kde přesně ji na protějším břehu potkáme. Zeptali jsme se dvou malých kluků, kteří šli naproti nám, jestli někde na cestě neviděli holku v plavkách.

"Jó, tak před patnácti minutami, tam stála jedna," odpověděl ten menší z nich.

Pokračovali jsme dál, ale ani po dvaceti minutách jsme na Vercu nenarazili. Zeptali jsme se dalších protijdoucích turistů, ale ti žádnou holku v plavkách neviděli. Bylo to divné.

Jdeme, jdeme a v tom z lesa vyskočí zabahněná Verca. "Kolem začali chodit lidi, tak sem se tu nechtěla producírovat," vysvětlila. (To chtěla původně plavat nahá :-).


Dorazili jsme k naší chatě na břehu jezera. Vykoupali jsme se spolu se zvědavými kachnami a labutěmi. Připluli se na nás podívat z blízkého rákosí.

V noci se spalo dobře. Teda až na jekot Němky, která začala pištět, když ji v noci přelezl po obličeji pavouk. Až na zuřivé hemžení Štambika, kterému byla v noci zima, protože si nevzal spacák.

Další den ráno jsme pokračovali v cestě. Pěšinka se nadobro stočila do pralesa a po chvíli začala stoupat do prudkého kopce. "To je kopec jak sviňa," nadávala jako obvykle Vendul, když jsme se na něho škrábali.


Nahoře v jsme si dali pauzu, posvačili, vyvalili se do trávy a odpočívali. Horké sluneční paprsky nás příjemně hřály a nám se vůbec nechtělo jít dál.

Když jsme dorazili zpátky do Napieru, bylo to jako dorazit domů. Bydlí se tu daleko lépe než v Rainbow Staru, tak rychle jsme si tady zvykli. Uvidíme, jaké to bude, až dorazí ostatní Češi. Ti momentálně cestují kdesi po Jižním ostrově.

Home sweet home!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kuba Hýl Kuba Hýl | 20. února 2012 v 15:20 | Reagovat

Ostrava zdraví New Zealand!
Splnil jsem si novoroční předsevzetí a srovnal krok s vaším blogem. Ono to zní jednoduše, ale přečíst všechny příspěvky od října dalo docela zabrat (ať žije práce:-). Máte to napsané vtipně a poutavě, takže čtení ubíhá jedna báseň. Fakt jsem koukal, co všechno jste za relativně krátkou dobu stihli zažít.

Tak ať se daří aspoň tak dobře jak doteď!

2 wd wd | 21. února 2012 v 8:47 | Reagovat

Zdravíme Ostravu! :)
ty blázne, jak dlouho si to četl :D ? my už ani nepamatujeme, co bylo na začátku. Teď se dřeme na jabkách jako správní zemědělci :). užívejte sněhu, my ho tu moc nemáme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama