MT. COOK

20. ledna 2012 v 5:00 | Cuba

Úterý, 27. prosince 2011


Občas zavzpomínáme na naše zimní cestování. V noci okolo nuly, ráno před stanem zamrzlé lahve s vodou. Jak dobře se vstává teď v létě. Spacáky skoro nepotřebujeme, stany drží teplo po celou noc.

Sbalili jsme provizorní tábor a posnídali. Pak nasedli do auta a chtěli vyrazit. Kempovali jsme u jezera, ke kterému z hlavní cesty nevedla oficiální odbočka, ale jen jakási rádoby cesta tvořená hromadou navezeného štěrku nahrubo uválcovaného. Pro auto s náhonem na všechny čtyři žádný problém. Pro naši přeplněnou Hondu problém nepředstavitelný. Okamžitě zapadla. Jeden, dva, tři neúspěšné pokusy vyjet ten pitomý mírný štěrkovitý svah. Vendul seděla za volantem, nás pět tlačilo. No vyjeli jsme, ale už sem myslel, že budeme shánět traktor.

Na řadu přišla Estima od Obrů. Honza sešlápl plyn a auto elegantně zdolalo obávaný úsek. Náhon na zadní je náhon na zadní.

K Mount Cooku vede cesta údolím rovným jak placka. Kdysi dávno zde ležel ledovec. Když ustoupil, zanechal po sobě jezero u kterého jsme kempovali, placaté údolí kterým jsme právě projížděli a morénové údolí ke kterému jsme mířili. Po cestě jsme několikrát zastavovali a fotili tu alpskou scenérii.


Ve vesnici pod Mount Cookem, která se trefně jmenovala vesnice Mount Cook, jsme si rezervovali místa na horské chatě Muller Hut. V této oblasti je bezpočet malých a velkých treků, my se nechali zlákat slibovanými úžasnými výhledy na Mount Cook z protější hory Mt. Olliver.

Počasí nám vyloženě přálo a tak jsme se neúnavně drápali metr po metru do prudkého kopce. Jak už to tak ve světě bývá, není na celé Zemi hora, kde byste nepotkali Čecha. Ačkoli jsme na druhé polokouli, potkali jsme zde několik českých skupin. Pokaždé jsme s našinci ze slušnosti prohodili pár vět. Potěšil nás jeden mladý pár, který bydlel nějaký čas s partou Izraelců. Ti prý prochodili bezpočet novozélandských krátkých tůr i vícedenních"Velkých treků", ale nic dle jejich názoru nedokázalo konkurovat výletu na Muller Hut a východu slunce nad Mount Cookem.


Už v polovině hory nám bylo jasné, že Izraelci nekecali. Po celou dobu jsme měli parádní výhled na zasněžený Mount Cook a okolní strmé třítisícovky jako například Mt. Sefton. Slunce vytrvale pražilo na sněhové čepice okolních hor a pomalu zahřívalo zmrzlé sněhové masy. Čas od času sníh povolil. To se vždycky ozval hukot jakoby nám kolem hlavy proletěl vrtulník. Okamžitě jsme zbystřili, hleděli na protější svahy a hledali padající laviny. Monstrózní divadlo.


Samotní Zélanďané nijak zvlášť neusilovali o zdolání Mount Cooku. Pro Maory je Aoraki hora posvátná a tudíž na ni neměli důvod lozit. Kiwijcům kombinace lavin a extrémně vrtkavého počasí dlouho naháněla strach. Když ovšem domorodí obyvatelé slyšeli, že se na Zéland plaví skupina Evropanů s cílem stanout na vrcholu jako první, probudila se v nich národní hrdost. Narychlo se zformovala skupina tří místních Zélanďanů a na Štědrý den v roce 1884 byla hora zdolána.


Mezi známými horolezci, kteří horu pokořili byl mimo jiné i Sir Edmund Hillary. Později jsme taky někde četli příběh jednoho horolezce, kterému po neúspěšném výstupu na Mount Cook museli amputovat obě nohy, ale on stejně pořád lozí dál s železnými protézami a nedávno vylezl na Monut Everest.

Poslušně jsme šlapali do prudkého kopce a úspěšně dorazili k Muller Hut. Tam shodili bágly a vyrazili dál, na vrchol Mt. Olliver.


Na vrchol už to nebylo daleko. Pár stovek metrů po velkých špičatých šutrech a byli jsme tam. Tak jsme stanuli na vrcholu Mt. Olliver, zhruba dva tisíce metrů vysoké hory. Tato hora údajně inspirovala a uchvátila Edmunda Hillaryho natolik, že začal s lezením. A taky to byla jeho první hora na kterou kdy vylezl.



Zpátky v chatě jsme si uvařili večeři a po ní Verca, Honza a Monča někde vyštrachali igelitové tašky a sjížděli kopečky kolem chaty. Kdo by to byl řekl - sníh v létě, a v prosinci!

Za chatou byly záchody na kterých se Ministerstvo životního prostředí (DOC) doslova vyblblo. Nevím jak se čistí záchody na jiných horských chatách ve světě (měl jsem zato že se vykope latrína a je to), ale tady všechno odváží vrtulníkem do čističky. No a aby to nebylo tak drahé, tak se DOC rozhodlo vyvážet jen to co po vás zbude když jdete na velkou, protože moč je těžká, je jí hodně a až zas tak moc neškodí životnímu prostředí. Proto byl vymyšlen dělený záchod s přepážkou - do zadní části mísy kadíte a ve předu čůráte. Pánové to mají lehké, ale pro holky to byl boj. A zvláště pro Vercu, měla průjem a nemohla se chudák rozhodnout kam s tím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | 20. ledna 2012 v 10:36 | Reagovat

Nádherná krajina...nádherné fotky galerie ...super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama