Čtvrtek, 29. 12.
Za noc v běžném kempu na Zélandu zaplatíte okolo 15 NZD. DOC si za noc účtuje většinou 6 NZD v kempech se základním vybavením (pitná voda, záchod). Hodně kempů spravovaných jak DOCem tak jednotlivými městy je bezplatných, ale ty zpravidla bývají bez pitné vody. Právě v takovém jsme nocovali.
V prosinci a lednu mají zélandské školy letní prázdniny. Rodiny s dětmi vyráží na dovolenou do přírody a právě levné kempy jsou momentálně těmito rodinkami okupovány. No a kombinace letních prázdnin, zvýšeného počtu lidí a horkých letních dnů nesvědčí levným kempům. Mám namysli zejména ty s jednou páchnoucí kadibudkou. Jsme trénování z Rainbow Star, ale stejně jsme se ráno předháněli, kdo živěji a šťavnatěji popíše toxický puch pomalu se linoucí z tamní kadiboudy.

Dojeli jsme do Wanaky. Toto město už jsme jednou navštívili. Je křižovatkou cest, které vedou dále na jih a skrze horský průsmyk v Alpách na západní pobřeží Jižního ostrova. Taky zde byla křižovatka cest našich, protože Honza s Mončou sehnali práci na třešňové farmě na jihu a my čtyři mířili za prací naopak na sever. Tak jsme se rozloučili a slíbili si, že se znovu potkáme.
Ve Wanace jsme doplnili zásoby a poohlídli se po pohorkách pro Vendul, protože ty její současné se rozlepily. Hrozné šunty to jsou, nic nevydržely. Pro Vendul jsme žádné nenašli, zato Štambík vyměnil staré smradlavé za nové. Tak ještě aby se mu to koleno zahojilo, jinak je nevyužije.
Pokračovali jsme dál kolem jezer Hawea a Wanaka na západ. Sem tam se po cestě objevila nějaká ta menší atrakce, ale my jsme jezdili jenom na ty, kde jsme nemuseli vystoupit z auta, takže v podstatě jen samé autovyhlídky. Byli jsme uchození.
Jednou jsme zastavili u vodopádu. Vodopád byl za řekou a voda padala do malého jezírka.


Dneska jsme ujeli dobrých tři sta kilometrů po klikatých cestách. Po delším cestování v autě se člověk vždycky cítí tak nějak více špinavý. A taková pořádná ledová sprcha osvěží. Ale trochu z toho bolela hlava, jak ta ledová voda padala z několika desítek metrů.

Koupačka dobrá, kdyby ale nepřiletěly ty krvežíznivé štípající mouchy. Všechny dešťové srážky se vyprší na západním pobřeží a toto vlhké klima dělá ze západu jednu obrovskou muší kolonii.
Taková večeře v neustálém obležení much je zážitek. V každém soustu moucha. Ve Wanace jsme si bláhově koupili jen jeden ubohý repelent. Dá se však proti těm otravným mouchám bránit. Kalhoty zastrčit do ponožek (kotníky žerou ty sviňky nejvíce), zbytek zakrýt mikinou s kapucí, na ruce rukavice a na obličej pořádnou dávku spreje z repelentu.

A po večeři pěkně rychle zalézt do stanu namísto hraní společenských her. (Karetní hra nervák je stejně divná. Prý ji vymyslely kdysi dávno holky a teď nic sofistikovanějšího hrát nechtějí.)
Po cenzuře
W: karetní hra Nervák je nejzábavnější hra, kterou jsme tu hráli! Cuba na ni jenom nemá nervy - pokaždé prohrál :-D !!!