Úterý, 2. ledna 2012
Vstali jsme pozdě, až v devět. Sbalili stany a vydali se do Westportu na nákup. To bylo poslední město, které nám zbývalo projet na západním pobřeží. Na Jižním ostrově jsme chtěli ještě stihnout hřebenový trek okolo jezera Rotoiti a kajakování v prosluněných zátokách národního parku Abel Tasman. Na obou těchto místech jsme už jednou byli. Bylo to v říjnu a zimní počasí nám znemožnilo výlety absolvovat. Na horách padaly laviny a na kajakování byla zima.
Jezero Rotoiti leželo daleko za horami. Nasedli jsme do auta a ujeli dalších tři sta kilometrů.
Před trekem samotným jsme chtěli v horské vesnici St. Arnaud zjistit počasí a koupit mapu treku. Když jsme přijížděli k tamnímu infocentru Štambík rázně prohlásil: " Ty Verca, vypni to rádio, ať si o nás nemyslí, že jsme nějací Turci." Rádio zrovna vyhrávalo nějakou arabskou hitovku.
"Počasí by mělo být zítra jakž takž, ale v následujících dnech se zkazí," prozradila nám zaměstnankyně informací.. Pak ještě dodala že ve městě St. Arnaud není žádný volný kemp a dala nám tipy na kempy v blízkém okolí.
Vyjeli jsme za vesnici a objevili jednu louku přímo za St. Arnaud, kde byla cedule dovolující stanovat. Stál tam dokonce i záchod. O moc lepší, než se tlačit v přeplněném kempu.
Postavili jsme stany a svalili se do židlí. Štambík si prohlížel popíchanou Vendul. "Ty máš ale hnusně doštípané nohy," povídá. Vendul se okamžitě ohradí: Náhodou tu mám vyštípané souhvězdí, dívej, úplný Orion!"
Štambík sklopí zrak a podívá se dolů na svoje chodidla. "Tak to já tu mám celou mléčnou dráhu!"