Z QUEENSTOWNU DO TE ANAU

13. prosince 2011 v 8:32 | Cuba
SKYLINE GONDOLA - QUEENSTOWN

Pondělí 20. a úterý 21. listopadu 2011


Po cestě zpátky z kaňonu do Queenstown nám řidič rozhrkané bungee swing dodávky pouštěl videa, které zachycovaly vyděšené lidi pár sekund před skokem samotným. Nervy pracovaly, lidi křičeli a pištěli, nadávali, modlili se, potili se, ale obsluha zhoupu na ně nebrala nejmenší ohled a pořád dál hrála secvičené divadlo. Jedné holce ruply nervy a nadala obsluze osmdesáti dvěma sprostými slovy. Přeložit jsem byl chopen ani ne půlku.

Nad Queenstown přestalo pršet a neuvěřitelně rychle se vyjasnilo. Bylo sice pozdní odpoledne, ale i tak jsme vyrazili na hodinovou procházku na kopec za městem. Queenstown je totiž nutné vidět z výšky. Na tento kopec vede jedna z nejstrmějších lanovek na světě, která se jmenuje z nějakého podivného důvodu gondola. Vývoz gondolou jsme zamítli z ekonomického důvodu, protože jsme v posledních hodinách utratili trochu moc. Sice jsme se na horu drápali skoro dvě hodiny, ale ten výhled na Queenstown s ledovcovým jezerem a strmými horami byl parádní.


Na kopci je nákupní komplex. V tom komplexu obchody. V těch obchodech suvenýry. U suvenýrů Vendul s Vercou. A to byl nakonec důvod proč jsme se nehledě na cenu plavili gondolou z kopce dolů. Začínalo se rychle stmívat.

Nikomu se nechtělo stavět dva stany na blátivé půdě a tak holky už druhou noc po sobě raději volily spaní v autě. Vlastně, když se tak nad tím zpětně zamyslím, možná že spaly v autě kvůli tomu, že se nám se Štambíkem už třetí den úspěšně podařilo neumýt.


ARROWTOWN

Další den ráno jsme se rozhodli podívat se na některá místa, kde se natáčel Pán prstenů, protože jsou jich v Queenstown a v přilehlém okolí desítky. Tak například hned za naším kempem tekla řeka Anduina.


V nedalekém zlatokopeckém městě Arrowtown jsme se po hodinovém bloudění přebrodili přes řeku Bouřnou.


Když jsme natáčecí místa našli, byli jsme trochu zklamaní, neboť se často třeba jedna deseti sekundová scéna natáčela na více místech a tak si konkrétní scénu z filmu můžete představit, ale musíte mít notnou dávku fantazie. Třeba jako na fotce výše, ujíždějící Arwen s Frodem v podpaží vběhne do řeky v Arrowtown, ale jezdce, kteří ji pronásledují, semele voda až ve Sippers kaňonu (to je tam kde se hlavou dolů včera houpalo naše skákající trio).



V Arrowntown jsme si prohlídli zlatokopeckou architekturu a odpoledne jsme spěchali do dvě stě kilometrů vzdáleného města Te Anau, ve kterém jsme museli potvrdit rezervaci našeho great walk (velkého treku). Po cestě jsme několikrát zastavovali na panoramatické vyhlídky. Tady na jihu Zélandu se nám začínalo opravdu hodně líbit. Dalo by se až říct, že příroda je zde dole nikým nedotčena. Teda až na australskou vačici.



TE ANAU - ZHASÍNAJÍCÍ ČERVI

Provoz na silnici byl nulový i když jsme jeli po hlavním tahu. Cesta nám tak ubíhala rychle. Ve městě Te Anau, v pobočce tamního Department of Conservation, nám paní v zelené uniformě potvrdila zítřejší rezervaci Kepler treku. "Přeju hodně zdaru," povídá "ale počasí vám moc přát nebude, následující tři dny bude pršet." Rezignovaně přebíráme ubytovací lístky na horskou chatu. Kdo by taky byl nadšený z představy chůze šedesáti kilometrů po horách v neustávajícím dešti.

V pobočce si ještě všímáme, že jeskyně se svítícími červy jsou otevřené i večer. Plavit se jeskynní na malé loďce v naprosté tmě ozářené jen svítícími červy byla představa lákává a tak si se zavřenýma očima kupujeme u pokladny vstupenky. Se zavřenýma očima protože jedna vstupenka stojí přes tisícovku. A zase jsme neúspěšně žádali o slevu. K jeskyni nevede žádná příjezdová cesta, musíte se k ní plavit skoro hodinu lodí po jezeře Te Anau.


Celkový dojem z jeskyně byl smíšený. Samotná prohlídka jeskyně byla krátká, průvodce byl nemastný neslaný starý dědek a svítících červů tam nakonec taky nebylo tolik, kolik jsme si představovali. Zvláště po tom, co jich Štambik na protest svým prstem několik "zhasnul." Verca tento drastický akt ocenila hýkavým smíchem, načež červů zhaslo rovnou několik. Asi nemají rádi hluk dovtípili jsme se. A dědka průvodce s celou výpravou nadšených Japonců jsme si nadobro znepřátelili, když jsme do knihy návštěv mezi samé superlativy napsali, že předražená prohlídka stála za prd. A to kafe co nám na konci nabídli taky nebylo vůbec dobré. A další dny na nás navíc čekal trek v dešti. Popravdě řečeno se nám ten večer neusínalo zrovna lehko.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anežka Anežka | 16. prosince 2011 v 15:17 | Reagovat

Ahoj Kubicku, pise za mna maminka. Som nemocna a spomenula som si na to ako si sa so mnou krasne hral na chalupe i u prababicky schovavacku. Casto na teba myslim a tesim sa az sa vratis a budeme zase spolu radit, klidne i na bazenu. To uz budem velka predskolacka! Pozdravuje ta i maminka, tatinek a Šimůnek. Opatruj sa. a Kubicku, bude aj u vas chodit jezisek? Jak to tam je ked, ako mi hovorili rodicia, je na zelandu leto??? ja si prajem trekovu prilbu, pohorky, flasku na hory a detsky spacak... ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama