Prosinec 2011
Ve čtvrtek 22. prosince ve 14: 23 se na poli ozýval Vendulin hlas: "Posledních pár metrů! Dvacet, deset, pět...!" Kdesi v dálce čínsky hulákal Yao a rozhazoval kolem sebe chřesty. Ve spalujícím slunci jsme na vyprahlém poli usekli poslední chřest. Úplně, úplně poslední chřest. Peter totiž pole na přes rok prodává.

Zazimovali jsme vozítka a vyfotili jsme se s těmi, kdož vytrvali až do konce. Zavezli bedny do chlaďáku. To už k nám ale kráčel Peter s kartonem piv pod paží. "Jak to dneska šlo?" zeptal se klasicky. Poděkoval nám za odvedenou práci. Děkoval nám vlastně už poněkolikáté. Naposledy v restauraci při nejdražší večeři v našem životě. Zkrátka byl to nejlepší šéf, jakého jsme kdy měli (a to nepíšu k vůli tomu výtečnému šťavnatému stejku:-).

Vrátili jsme se do Rainbow Star a smyli prach z pole. Verca se Štambikem se "vyfintili a ohákli" do slušného oblečení, které si koupili kvůli štědrovečerní návštěvy Knightů. My ostatní zašili díry na polorozpadlých hadrech. Večer jsme šli s Asijcema do čínské restaurace.

Naučili jsme se jíst hůlkami a poděkovat za dobré jídlo frází: "Sie sie hn hau tss!"

V pátek ráno jsme nakoupili všechno nezbytné pro výrobu salátů. V obchodech byli tisíce lidí. Ne že by to bylo nějak neobvyklé, ale když odpoledne celým Christchurch otřáslo zemětřesení o síle šesti stupňů, všichni ti nakupující lidi působili zmatky při evakuaci nákupních center.
My jsme ale nechtěli strávit den mezi nakupujícími lidmi. V plánu jsme měli jet na oceán plavat s delfíny, ale nepovedlo se nám rezervovat místa. Místo toho jsme jeli do jeskyně Cave Stream poblíž Arthur Pass a Castle Hill (místo našeho prvního výletu v srpnu). Název napovídá, že je v jeskyni voda - někde i po prsa (Vendul po uši), naštěstí ale byla vcelku teplá. Prolezli jsme asi dva kilometry dlouhým tunelem (Tak tuto větu psala Vendul a přehání - jen 400 metrů), brodili se proti proudu, plavali v jeskynních lagunách, šplhali v prudkých vodopádech a nahlíželi do okolních vymletých prostor.




Večer před štědrým dnem jsme uprostřed kempu nastrojili stromek. Monča vyrobila mašle a Vendul baňky. Pak jsme na stromek pověsili světýlka, které nám darovala majitelka kempu, protože ji náš vánoční stromek zaujal (sama vánoce neslaví). Světýlka jsme zapnuli. A najednou jakoby se kousek té tradiční české atmosféry přenesl i k nám na druhou stranu světa.
Na štědrý den z Rainbow Star kempu začali odjíždět jeho obyvatelé. Pro většinu z nich končí jedna kapitola pobytu na Novém Zélandu. Asijci se rádi fotí. Vydrží se fotit dlouho. Kdyby někdo přišel na štědrý den ráno do kempu, viděl by neustále se formující a seskupující skupinky lidí. Focením jsme strávili dobrou hodinu. Za ty čtyři měsíce jsme si na sebe docela zvykli, tak loučení bylo smutné. Ale divil bych se, kdybychom se s některými starými známými už nepotkali. Nějakým záhadným způsobem se všichni sběrači ovoce totiž pořád dokola potkávají na stejných farmách při sběru jablek, třešní, kiwi, broskví...

V poledne jsme byli pozváni Robinem Knightem do muzea vlaků. Honza byl nadšený, my ostatní jsme pozvání přijali spíše ze slušnosti. Ovšem Robin zapomněl dodat, že spíše než muzeum vlaků to bylo muzeum života na Zélandu v devatenáctém století. Muzeem bylo celé malé městečko, včetně všech domků, obchodů, dílen, služeb, tramvají, kostelů a vlastně všeho co do tehdejší doby patřilo.
Odpoledne jsme se zajeli podívat na pláž. Chtěli jsme si na štědrý den zaplavat v oceánu. Jenomže včera zase celým Christchurch otřáslo zemětřesení, vylily se kanály, zatopily některé ulice a znečistili mořskou vodu. Tak jsme se místo plavání jen váleli po pláži a pili Plzeň, na kterou jsme náhodou narazili v jednom supermarketu.


Na fotce níže můžete spatřit obraz zhrzeného muže - díky kontaminovanému oceánu mu nebylo umožněno štědrodenní koupání.

Z pláže nás vyhnal hlad. Obalili jsme řízky a připravili štědrovečerní tabuli. Paní domácí nám připravila taiwanské bylinkami a masem plněné knedlíky. Nevěřili jsme, že je po naší vydatné večeři sníme, ale byli tak dobré, že se nám to povedlo! Nechybělo nám nic - řízky, ryba, tři druhy bramborového salátu, víno, pivo, cukroví. Prostě jsme se tak jako každý rok tradičně přežrali.

Po večeři jsme si rozbalili dárky. Jenom nevíme kdo nám je přinesl. Ježíšek to má z Česka trochu z ruky, tak jsme podezírali spíše Santa Clause. Nejhodnotnější dárek Santa Ježíšek nadělil Monči, která dostala zbrusu nový notebook. Všichni jsme dostali trička ušitá podle poslední módy all blacks.

Večer jsme seděli u blikajícího vánočního stromku, pili všechno možné a zpívali karaoke koledy. Asiati si nás chodili fotit a někteří se dokonce i přidali a zpívali s námi. Pro všechny z nás to bylo poprvé, kdy jsme na vánoce nebyli doma. Ale každý jsme si kousek domova přivezli sebou, spojili s kouskem domova těch ostatních a výsledkem byli vcelku povedené a nevšední vánoce.

První štědrý den byl úspěšně za námi, ještě zbývalo oslavit vánoce zélandské, které jsou o den později - dvacátého pátého prosince. Rodina Knigtů nás na večeři pozvala se značným předstihem už v srpnu. Rosemarry si s večeří pěkně vyhrála. Servírovala krevety, vepřovou šunku, kuřata, nádivku, několik druhů zeleninových salátů, tradiční novozélandské dezerty pavlova a trifle a osvěžující ovocné saláty. Verce chutnala večeře nejvíce, chválila hlavně to, že byla lehká a že se výborně hodila do horkého letního dne.

/další foto v Galerii-Christchurch/