Od jezera Te Anau k chatě Luxmore
Středa 22. listopadu 2011
Kepler track patří do skupiny takzvaných Great Walks (velkých treků). Někde jsem se dočetl, že těchto devět treků vybral turistický průvodce Lonely Planet a od té doby začaly být více než populární. A to populární do té míry, že Department of Conservation muselo poměrně rázně omezit návštěvnost treků tím, že vytvořilo systém rezervací.
Před měsícem jsme se rozhodli projít Milford trek, údajně nejkrásnější trek na Novém Zélandu. Po cestě jsou mimo jiné například třetí největší vodopády na světě. O našem záměru jsme informovali i farmáře Petra. Peter se na nás malinko přihlouple podíval a ironicky odpověděl: "Na registraci treku bylo už včera pozdě."
Samozřejmě měl pravdu. Na třídenní tůru se musíte registrovat asi půl roku dopředu. V oblasti Fjordland jsou další dva Great Walks. Jeden vede skrz Alpy, začínáte v podstatě na západní straně Alp a přes horský průsmyk přejdete na stranu druhou. Potíž je v tom, že zpátky do výchozího bodu se sice dostanete po asfaltové silnici, ale najedete podobnou vzdálenost jako Ostrava - Praha. Proto padlo rozhodnutí zdolat Kepler trek, sedmdesáti kilometrové kolečko po hřebenech hor kolem hory Mt. Luxmore (přes 1600 m. n m.).

Ve středu ráno bylo nám všem jasné, že pokud chceme posnídat suší, musíme najít nějaký přístřešek. Dojeli jsme k výchozímu bodu Kepler treku, kde nám jako dočasná střecha nad hlavou výborně posloužila tamní informační budka. Uvařili jsme čaj, nabalili batohy a rozloučili se Štambikem. "Nebudu to zbytečně riskovat, pořád to bolí," stěžoval si na svoje už tři týdny bolavé koleno. "A navíc jen blázen by se trmácel tolik kilometrů po kopci v dešti," hájil svoje rozhodnutí. Anebo se možná jen utěšoval, že nemůže jít s námi.

Oblékli jsme pláštěnky a vyrazili.

Pro dnešek se stačilo vydrápat na horskou chatu pod vrcholem Mt. Luxmore. Čtrnáctikilometrový úsek vedl skoro celý až na pár posledních kilometrů v hustém pralese, který ze všech stran svírá jezero Te Anau. Tento úsek treku je asi nejméně záživný. Kopec je hodně strmý a prales nedovoluje ani malinký výhled do údolí. Nicméně v neustávajícím dešti jsme si snad lepší deštník nad hlavou ani nemohli přát.
Neměli jsme jediný důvod zastavovat se a tak jsme na horskou chatu dorazili poměrně brzy odpoledne. Pořádně jsme ji prozkoumali, zabrali palandy, usušili věci, uvařili nudle a plánovali co dál. "Jako jestli bude takhle pršet i zítra, tak by mi nevadilo to zabalit a jít zítra za Štambikem," navrhl jsem. Chvilku jsme si s tímto návrhem pohrávali. Nakonec návrat za Štambikem zamítnut nebyl, jenom místo cesty zpět, jsme zvolili cestu kupředu. "Ujdeme to celé najednou a vynecháme kemp u chaty Iris," rozhodla Verca.

Od tohoto rozhodnutí jakoby se počasí rozhodlo vyjít nám vstříc. Mraky kolem chaty se začaly rozestupovat. Navzdory nepříznivé předpovědi se dokonce objevilo i slunce.

Na nic jsme nečekali a vyrazili na prohlídku blízké jeskyně. Po cestě k ní jsme potkali dvě turistky. "Jeskyně pěkná, ale krátká," informovaly nás. Jenomže ony neobjevily tu malou škvíru v jedné skalní zdi. Neproplazily se jí. A neviděly tudíž jeskyni, která byla stokrát krásnější, než ta včerejší, kde Štambik zhasínal svítící červy.

Až mě někdy udivuje, že tak pěkné krápníkové jeskyně jsou volně přístupné turistům. Chodba jeskynní byla strmá a tu a tam si člověk pomůže a přidrží se nějakého toho krápníku. No a občas se nějaký i ulomí, jak jsme si mohli všimnout některých staletých krápníků válejících se po zemi.

Než jsme přišli k horské chatě nazpátek, vůbec jsme netušili v jak pěkném prostředí se nachází. A to nejkrásnější úsek cesty byl v programu až zítra.

V sedm hodin večer si všichni nocležníci vyslechli na předem naplánované schůzce od správce chaty všelijaké instrukce, včetně režimu na chatě a varování o nebezpečí sněhových lavin na některých úsecích treku. Taky neopomněl jako správný ochranář přírody pomluvit všechny Australany i s tou jejich chlupatou vačicí.
Při představě zítřejších desítek kilometrů a budíku na čtyři ráno, jsme všichni tři pěkně rychle usnuli.

jste odvážní...zato ale kouzelné fotky hor při východu slunce, které hned tak někdo neulovil!! :-D