CESTA NA JIH

6. prosince 2011 v 23:09 | Cuba
Přejezd

Pátek 18. listopadu 2011


Pět patnáct, zvoní budík.

Odložit zvonění.

Teda omyl, vypnout zvonění. Zapomněl jsem změnit čas zvonění budíku z času pracovního na čas cestovatelský, který je mi daleko milejší a sympatičtější. Spacák pěkně pod bradu a vedle hřeje Vendul. Upřímně lituji Obry, kteří právě s ostatními ospalými sběrači v kuchyni pomalu připravují snídani. A usnu.

Ráno nás čeká obávané vyklizení chatkostanů. Kde jsme za ty tři měsíce co žijeme na Zélandu nahrabali tolik krámů netuším. Těch šestnáct kilo co jsme si s sebou každý přivezli se rozmnožilo snad dvojnásobně. "Už chápu proč jsme tenkrát kupovali tu velkou dodávku," trefně poznamenává Štambik.

Rozloučili jsme se s obyvateli Rainbow Star. Asijským holkám bylo nějak smutno, když se dozvěděli, že se Štambik vrátí až za čtrnáct dnů. Asi je mrzelo, že jim doposud neodpověděl na tu divnou otázku, kterou mu před dvěma dny váhavě položila Pui Yee: "Kdyby sis vzal asijskou holku, odjel by si sní do Evropy anebo zůstal v Asii?"

Před samotným odjezdem bylo třeba vyřídit několik nezbytných formalit. 1) Vybrat dostatek peněz, 2) zaregistrovat Vercu na daňovém úřadě, 3) taky ji zřídit bankovní účet, 4) prakticky, levně a hlavně minimalisticky nakoupit. Bod tři se značně zkomplikoval v momentě kdy na prokázání totožnosti (musíte mít dva doklady v angličtině) Verce neuznali mezinárodní řidičák. Jak jsme zjistili tento doklad je v zahraničí vcelku k ničemu, neboť je z půlky psaný česky a z půlky francouzsky.

Teď už nám nic nebránilo zdolat čtyři stovky kilometrů, které jsme si naplánovali pro tento den. Po cestě jsme ještě zastavili na oběd, nikdo z nás neměl odvahu na v oleji plovoucí Fish and Chips a tak jsme hlad zahnali zdravějším hamburgerem.


Cesta ubíhala rychleji než jsme předpokládali. Nejeli jsme sice po dálnici, ale protože je na celém Zélandu dovoleno jet stovkou, tak jsme už po pár hodinách jízdy v dálce spatřili nejvyšší horu Zélandu, zasněžený Mount Cook. Zaparkovali jsme u temně modrého ledovcového jezera. Verca vystoupila z auta a jedním dechem prohlásila: "Tak pěkné panorama jsem dlouho neviděla." Štambik sice nezapomněl dodat: "To je toho, něco podobného je třeba i v Itálii," ale my dva s Vendul jsme s Vercou svorně souhlasili.


Večer jsme postavili stany v jednom z kempů, které spravuje Ministerstvo životního prostředí a začali připravovat večeři. "Jdu si lehnout do stanu, není mi vůbec dobře," najednou prohlásila Vendul. Už v autě si stěžovala že je ji nějak divně od žaludku a zelená barva jejího obličeje tomu jen nasvědčovala. Asi po deseti minutách se Vendul zvedá a vrávoravou chůzí ujde pět metrů za stan. Po chvilce nehezkých dávivých zvuků už v trávě leží hamburger co měla na oběd. Otočí se směrem k nám, pak se usměje. Očividně se ji ulevilo. "Já už ten hamburger nebudu, tak jestli chcete..."



/ další foto v Galerii - Otago a Fjordland /
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mamkaŠ. mamkaŠ. | E-mail | 7. prosince 2011 v 6:57 | Reagovat

Tak co Kubo, v Asii nebo v Evropě. Ať víme na čem jsme !

2 jane jane | 7. prosince 2011 v 9:56 | Reagovat

no ... konečně zpátky, bude čtivo

3 Elis Elis | 7. prosince 2011 v 11:27 | Reagovat

Čauky! Konečně! Nemohli jsme se dočkat. Pěkné hračičky v tom "puzzlím" světě! VV Máte dobrou kondičku udržet tu věž!

4 Štambík(skoro)senior Štambík(skoro)senior | 7. prosince 2011 v 20:43 | Reagovat

Já mám zálibu v asijských autech, že by se to v další generaci zvrtlo na holky ? Geny jsou geny .....

5 verca verca | 9. prosince 2011 v 6:03 | Reagovat

to jezero nahore, ma neuveritelnou barvu, to jste jeste nevideli, skoda ze to fotograf nezachytil 8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama