BUNGEE SWING - QUEENSTOWN

11. prosince 2011 v 6:47 | Cuba
Pondělí 20. listopadu 2011


Ráno pro změnu pršelo. Nicméně předpověď počasí slibovala vyjasnění přes poledne. Celý dnešní den se nesl v duchu psychických příprav na skok. Na odpoledne si totiž Vendul, Verca a Štambík objednali swing, neboli zhoup na laně v obřím kaňonu.

Dopoledne jsme věnovali "účelové" prohlídce města. Strategicky jsme přebíhali z jednoho obchodu do druhého v dešťových přestávkách. Queenstown mi připomínal horské města v rakouských Alpách. Hodně se odlišoval od prostorných zélandských městeček, neboť domky se tísnily nahusto vedle sebe. Většina Zélandských měst není nijak zvlášť zajímavých (oproti těm našim Evrospkým), ale Queenstown se nám vcelku líbil.


V průběhu dopoledne jsme se důkladně seznámili s nabídkou adrenalinových zážitků. Od prostého bungee jumpingu (první komerční skok na světě se uskutečnil právě zde), přes projížďky tryskovou lodí v úzkém horském kaňonu, raftingu na divoké řece, všemožných skoků z letadla či vrtulníku, až po naprosto šílené sjíždění divoké řeky na malém surfu. Reklamní video lákající zákazníky na tuto atrakci vypadalo zajímavě. Na začátku sjezdu se stačí pořádně nadechnout, skočit do peřejí a nechat se vláčet silným proudem a peřejemi několik kilometrů. No kdyby tato atrakce nebyla zrovna zavřená, tak na ni určitě jdeme!

Ve tři odpoledne jsme otevřeli dveře kanceláře, kde měla skákající trojka zarezervovaný zhoup v kaňonu. "Tady mi to podepište," ukázala paní za přepážkou na smlouvu, ve které se Vendul, Verca a Štambik vzdali práva na soud v případě nehody. Pak podala smlouvu i mi, prý i divák musí podepsat. Jako divák se účastním proto, protože je mi líto těch tří tisíců za skok.

Kecám, mrazí mě při představě skočit do sto desetimetrové hloubky a být při tom uvázaný jen na laně. Mám strach skočit ze sto deseti metrů. To je jak třicet dva pater vysoký panelák, anebo sedmdesát Vendulí stojících na sobě. Prostě jsem srabík.


Skákající trojka si zachovala důstojnou tvář i pár minut před obávaným skokem. Nedali na sobě nic znát. Ale atmosféra kolem nich by se dala krájet, to se zkrátka pozná. Všem skokanům bylo promítnuto instruktážní video, na základě kterého si skokan měl vybrat, jakým způsobem do kaňonu skočí. Vendul s Vercou skákaly společně a vybraly si zavěšení hlavou dolů a následné přeřezáni lana obsluhou. Štambik zase naopak volil skok s rukama za hlavou a pozpátku (jak to skočil i David Hasselhoff). Obtížnost skoků byla ohodnocena příznačně počtem "špinavých trenek" a oba tyto typy skoků byly nejvíce obtížné a posraných trenek měly rovných pět. Holky to měly těžké, protože před samotným skokem hleděly hlavou dolů do kaňonu a Štambík zase kvůli tomu, že se musel odhodlat skočit do propasti sám a pozpátku s rukama za hlavou.


Ke klidu všem skokanům moc nepřispěl roztržitý řidič, který nás dovezl před skákací rampu ve staré dodávce s nefunkčními blinkry a po pár minutách se rozpomněl, že měl po cestě nabrat další skokany a odjel. Skokani dostali sedáky a seřadili se ke skoku.

Od této chvíle začala obsluha skokanské rampy hrát předem nacvičené divadlo, které mělo jediný cíl a to vystresovat i ty nejvíce odvážné skokany na nejvyšší možnou únosnou míru. Jejich dialog probíhal následovně: "Uvázals to pořádně?" povídá první. "Ale jó, dej pokoj pořád." Odpoví mu druhý. "Kecáš, dyť vidím, že si zapomněl připnout tuto kladku," namítá mu první. "Aha, tak sorry, na tu sem zapomněl!"

Nejlepší ale je, když si zvolíte styl seskoku "mohykán". Chytnete se za provaz, obsluha vás vysune nad propast a vy se pokoušíte co nejdéle držet krátkého lana a překonat rekord, který činí čtyřicet sekund. Po pár sekundách visení na vás obsluha začne vyděšeně křičet: "Drž se, drž se, jsi špatně zajištěný!!! Jsi připnutý ke špatnému lanu. Hlavně se proboha nepouštěj!"

Na řadu přichází Štambik. Dostane pár posledních instrukcí a hop do propasti. Čtyři sekundy volného pádu. Chvilkové ticho přerušuje mohutný řev kdesi z hlubin kaňonu. Pak následuje jeden velký zhoup a obsluha ho vytáhne zpátky nahoru. Připravují se holky. Zavěšené nad sto deseti metrovou roklí se přetáčí hlavou dolů. Poslední pohled do hlubin a obsluha naznačuje přeřezání lana. Holky začínají křičet. Znova naznačení. A pak opravdový řez. Kaňonem se rozlehlá bubínky trhající dvojitý jekot: "Áááááááááááááá!" Ještě je vidět jak se holky ve volném pádu navzájem objímají a pak už mizí v hlubinách. A zespod celé tohle divadlo pozorují rafťáci, kteří sjíždějí divokou vodu v kaňonu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jane jane | 11. prosince 2011 v 9:37 | Reagovat

tak to je drsnééé ..... a dál ?

2 tata tata | 11. prosince 2011 v 10:04 | Reagovat

kurna super, ja myslel, ze vas odrizli
a letely jste az do vln:-)

3 tata tata | 11. prosince 2011 v 10:19 | Reagovat

jo a nadherne fotky-hory, vodopady, priroda no fsecko-smeju se, becim silim:-). Domes uz mi jezdi autem. Dle fotek ziskavate vzhled zdejsich domorodcu :-)

4 elis elis | 11. prosince 2011 v 10:52 | Reagovat

hrůzou jsem ztuhla, ale zřejmě jste přežily...realizace vánočního dárku?...uf...

5 čejky čejky | E-mail | 11. prosince 2011 v 11:11 | Reagovat

Děs,nikdy bychom do toho nešli.

6 Mary Mary | 12. prosince 2011 v 9:21 | Reagovat

Závist!!! Já bych měla hnědé trenky stopéro! co vy?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama