close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SEVER JIŽNÍHO OSTROVA III

26. října 2011 v 10:47 | Cuba
Pondělí 24. října 2011

FAREWELL SPIT

Slunce zapadlo, my zmožení a plní dojmu z pláže Wharariki jsme vyrazili hledat nocleh. Byla už tma a tak hledání bylo obtížnější. Po pár minutách jízdy v autě jsme objevili příhodné místo ke stanování. Založili jsme tedy tábor, uvařili párky a těšili se na teplo ve spacáku. Po večeři jsme si všimli něčeho zvláštního. Země byla mokrá a to i když slunce celý den svítilo. Chvilku jsme dumali, čím to je. Nakonec zvítězila ostražitost a prozíravost, sbalili jsme stany a utábořili se jinde.
Ráno jsme kolem stejného místa projížděli ještě jednou. Jaké to bylo překvapení, když jsme místo pěkného místečka pro stanování objevili pouze vodní plochu. Oceán má v této zeměpisné šířce vskutku velký příliv!
Na úplném severu Jižního ostrova můžete naleznout jednak Wharariki Beach, ale také útočiště pro stovky druhů mořských ptáků - Farewell Spit, podlouhlá padesátikilometrová nudle tvořená tunami písku. Z písku vyrůstají traviny, které spolu s poměrně teplým podnebím a hojným množstvím ryb v oceánu poskytují ideální podmínky pro hnízdění.


Z padesáti kilometrů písečných dun jsou pro veřejnost otevřeny pouze čtyři, dále se dostanete pouze za nehorázný poplatek tamní maorské společnosti, která vás po dunách povozí v písečném autobuse.
Nicméně nám procházka po čtyřkilometrové duně bohatě stačila. Po cestě jsme viděli mnoho druhů ptáků. Nejzajímavější byly černé labutě. Vendul s nadějí vyhlížela velryby, které se ve zdejších teplých vodách také vyskytují. Velryby Vendul nenašla, tak aspoň děsila ubohé hnízdící ptactvo dlouhým klackem.



JESKYNĚ DEVIL'S BOOT

Bylo horko, slunce pražilo, písek pálil. Bylo načase se trochu zchladit. V autoatlase jsme objevili zaznačenou jeskyni. Jeskyně se nacházela mimo hlavní tah, což se nám hodilo, poněvadž jsme nemuseli řešit, kde na noc složit hlavu. U vedlejších cest se vždy nějaké to místečko pro stan najde.
Zastavili jsme před informační cedulí oznamující, že k jeskyni musíme ještě šlapat hodinu do kopce. Poblíž tekl studený potok, ve kterém jsme se vykoupali a pak si to namířili do prudkého kopce. Kopec prudký, vzduch horký, my po chvilce zpocení a předchozí koupel tudíž zbytečná.
Po hodinovém výšlapu se před námi objevil jeskynní vchod. Vešli jsme do něho. Čekali jsme malou jeskyňku. Osobně jsem tipoval, že po pár desítkách metrů jeskyně skončí. Jenomže jeskyně pořád dál a dál neúnavně provrtávala kamennou horu.


Stěny jeskyně zdobily krápníky a občas svítící brouci. Mohli jsme ujít zhruba sto padesát metrů, když se jeskyně začala scvrkávat a svažovat dolů. Neohroženě jsme pokračovali dál. Začal se v nás objevovat objevitelský pud. Úzká chodba se změnila ještě v užší chodbičku a nezbývalo než lézt po čtyřech. Nad námi tuny kamení, v dálce někde hučel potok. Kužely světla z čelovek prořezávaly tmu. Myslím, že nikdo z nás ještě nebyl tak hluboko v jeskyni na vlastní pěst bez průvodce. V jednom místě jsme se dokonce i plazili. Snažil jsem se nemyslet na to, jaké by to bylo, kdyby nás tam v černém podzemí zastihlo zemětřesení..


Chodba se začala rozšiřovat a my pokračovali dál klikatícím jeskyní, ve které se střídaly úzké chodby spolu s prostornými místnostmi. Po necelých dvou hodinách vylézáme na druhé straně kopce, špinaví, unavení, ale zážitek to byl jedinečný. Taky jsme se nezapomněli podle zvyku podepsat na jednu ze stěn jeskyně, na kterou se už podepsaly celé generace turistů před námi. Nejstarší podpis byl tuším z roku 1816.


K ceduli NO CAMPING pod kterou jsme se před výpravou utábořili, jsme se vrátili až za soumraku. Tu noc jsme spali určitě nejtvrději. Po snídani na nás čekala poslední atrakce našeho čtrnáctidenního cestování a to údajně největší sladkovodní prameny V australasii.


PUPU SPRINGS


Už jsme si tak nějak zvykli, že všude kde cestujete je všechno NEJ a tak všechna NEJ bereme s rezervou. Prameny Pupu Springs však byly opravdu obrovské. Každou minutu z těchto pramenů prý vyteče tolik vody, která by naplnila větší rybník. Kolem pramenů vedla naučná stezka seznamující turistu s veškerými podrobnosti a pramenech.
Dále nás už ovšem nečekalo nic, jen sedm set kilometrů dlouhá cesta vnitrozemím Jižního ostrova.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama