SEVER JIŽNÍHO OSTROVA

16. října 2011 v 23:15 | Cuba
Čtvrtek 13. října 2011


NELSON

Po padesátikilometrovém treku Queen Charlotte (to je ten kde nám slepice sežraly jídlo a kulhavá Vendul nedovolila přestávky v nekonečné chůzi) jsme se rozhodli si malinko odpočinout a dát si pauzu od chození. Navíc nás čekal poměrně dlouhý přejezd do města Nelson, který spolknul velkou část následujícího dne.
V Nelsonu jsme doplnili docházející zásoby (převážně teda sladkosti a ty výtečné lékořicové gumové bonbony). Po nákupu přišla řada na prohlídku samotného města. Nelson nás velmi mile překvapil. Ono nás asi velmi mile překvapí jakékoliv jiné město než Christchurch, poblíž kterého bydlíme a na jehož kráse se podepsala ničivá zemětřesení. Nelson a jeho okolí jsou známe díky tamním umělcům a vůbec celkovým stylem života. Prý tam dodneška žije hodně hippies. Celý Nelson byl zaplaven nepřeberným množstvím barevných květin, které neznám. Kmeny stromů ve městě se pravděpodobně nelsoňanům nelíbily a proto je oblékli do pestrobarevných svetrů. Uprostřed města stojí na kopci katedrála. Vendul, Monča, Honza a já jsme vylezli na kopec. Štambík na katedrálu.



Nelson jsme opustili navečer. Pomalu se stmívalo a mraky na obloze prozrazovaly blížící se bouřku a my jsme doposud neměli vybrané místo k přenocování. Většinou jsme místo pro stany nehledali dlouho, ale ten večer to byl problém. Severně od Nelsonu se rozprostírají vinice a pečlivě rozparcelované a oplocené zemědělské pozemky. Hledání noclehu nám zabralo více než dvě hodiny. Nakonec jsme přespali na větrném kopci vedle ohrady s mečícími ovcemi.



KAITERITERI

Další den ráno jsem myslel, že jsem nadobro zmrznul. Měl jsem si koupit lepší spacák. Péřový. Snídani jsme odložili, neboť jsme k vůli větru nemohli ani zapálit vařič. Vendul nás přemluvila, ať uděláme malou změnu našeho plánu a vyjeli jsme do města Kaiteriteri. Pamatuji si, že o tomto městě a jeho plážích mi vyprávěl kamarád. Kaiteriteri je výchozím bodem pro treky do národního parku Abel Tasman, jenž je malebnými plážemi s bílým pískem doslova zaplaven.
I samotní kiwiové si toto ospalé město oblíbili jako turistické letovisko. Protože ale byla neděle ráno a navíc začátek jara, byli jsme na pláži v Kaiteriteri skoro sami. Zaparkovali jsme, vařili kávu, smažili vaječinu a pozorovali pomalu vycházející slunce, které začínalo příjemně hřát.


Po dvouhodinové snídani o třech chodech přišla řada na obhlídku okolí. V turistickém průvodci jsme se dočetli o místním treku. Sbalili jsme tedy batohy, obuli pohorky a vyrazili. Po pár minutách jsme našli informační ceduli: Kaiteriteri track, 5 minutes. Jestli to bylo myšleno vážně anebo to byl jen nějaký vtípek netuším, ale ujít jsme ho zvládli za minuty čtyři :-).


Zbytek dopoledne jsme jen tak bloumali po plážích, relaxovali a plánovali další cestu. Na moři jsme najednou spatřili pádlujícího dědu na kajaku. Chceme se cítit jako ten děda a tak v létě projedeme pláže v Abel Tasmanu na kajaku taky. Celý výlet by měl trvat dle místního informačního střediska zhruba pět dnů. V poledne už bylo příjemně teplo, čehož jsme využili a "zaplavali si" v oceánu. Dohromady jsme všichni udělali náhodou určitě více než deset temp.
Pořád mi ale vrtal v hlavě ten název města Kaiteriteri. Něco mi na něm nesedělo a pak jsme si nakonec vzpomněl, ta doporučovaná pláž neměla být v Kaiteriteri ale ve městě Kerikeri na Severním ostrově!



MT. ARTHUR

Kus nedělní odpoledne zabral plánovaný přesun do hor. Toyota Estima se zvládla vydrápat do kilometrové nadmořské výšky po štěrkem vysypané lesní cestě. Počítali jsme, že na konci této lesní cesty přespíme a v pondělí ráno si uděláme jednodenní výlet na horu Mt. Arthur, jehož vrcholek byl ještě pod sněhem. Byli jsme příjemně překvapeni, když jsme na konci cesty objevili útulnou informační budku, jež nám posloužila jako luxusní střecha nad hlavou. Měli jsme trochu strach, aby nás z našeho přístřešku nějaký ochránce lesník nevyhodil, ale na návštěvu dorazili jen horské weky.


Další den ráno jsme se vydali horu zdolat. Turistická stezka nás z počátku vedla prapodivným hustým lesem. Novozélandské stromy jsou úplně jiné než naše evropské. Více jich je listnatých a celkově jsou mnohem mohutnější. A některé jsou zkrátka a prostě divné. Jako třeba například tady tenhle u kterého stojí Vendul.


Bohužel počasí nám ten den nepřálo. Jakmile jsme vyšli z lesa na hřeben, začal foukat nepříjemný studený vítr. Zhruba dvě stě výškových metrů pod vrcholem (1870 m) padla hustá bílá mlha, která nám spolu se sněhem a prudkým svahem poměrně komplikovala postup. Vůbec nikomu nakonec nevadilo, že jsme pro jistotu výšlap těsně pod vrcholem předčasně ukončili a Mt. Arthur tak nezdolali.




HARWOOD'S HOLE

Výlet po Jižním ostrově se přehoupl do svojí druhé půlky. Po zkušenostech z hor jsme změnili náš plán jet do národního horského parku Nelson Lake a zamířili na úplný sever Jižního ostrova. Jednou nám Peter radil, ať se jedeme podívat na propast s názvem Harwood´s Hole. Peter si byl jistý hloubkou propasti, která měla být úctyhodných 3000 metrů a to bylo pro nás veliké lákadlo.
Přespali jsme nedaleko od propasti v kempu, který spravuje Department of Conservation (zdejší obdoba Ministerstva životního prostředí). Takových kempů je po Zélandu několik desítek a za přenocování se platí jen symbolický poplatek. Nevýhoda ale je, že jsou často umístěny desítky kilometrů od hlavní cesty a vede k nim většinou jen hůře sjízdná štěrková cesta. Náš kemp byl situován v neobyčejně pěkném prostředí - na louce se zelenou trávou obklopenou hustým mechovým lesem. Po dlouhé cestě jsme okamžitě po pár minutách usnuli. Další den jsem se ráno opět proklínal, byl jsem totiž stejně zmrzlý jako všechny naše zamrzlé lahve s vodou.


Po snídani a hodinové procházce jsme dorazili k propasti. Peter se samozřejmě seknul, neboť propast nemohla mít 3000 metrů. Nemohla mít ani 3000 stop. Ovšem procházka hustým mechovým pralesem to byla nádherná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 verca verca | 17. října 2011 v 9:45 | Reagovat

dobry clanek!toz spojte spacaky s wencou ne, wenca je rano jak radiator prece

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama