Ve středu večer jsme dojeli do Kaikoury, a rozprchli se po zátoce, kde se všude váleli tuleni nebo lachtani. Hodinu jsme je fotili a zkoušeli adrenalin, kdo k nim dojde nejblíž. Za soumraku jsme našli místo u lesa na okraji Kaikoury, kde jsme přespali. Ráno nás čekal "track" po pobřeží a VELRYBYYY!
Na Zélandu je hodně "tracků", některé mají 100m, některé i 80km. My jsme šli tak 2 hodiny, rozhlíželi se na oceán a opatrně obcházeli tuleňolachtany.


Na jednu jsme měli objednaných pět míst na vyhlídkové plavbě za velrybami. Před plavbou jsme všichni poobědvali i Monča, která netušila, že to po pár minutách na lodi vrátí zpátky...a to asi v desíti várkách. Zezelenala už při první dvoumetrové vlně. a to jí čekaly ještě další tři hodiny na moři. Z prvotního zklamání, že celou cestu budeme muset sedět v sedadlech uvnitř kajuty, se po chvíli stal vděk, když loď po vlnách skákala a na palubě by se jeden dlouho neudržel. Celou cestu nám průvodce promítal zajímavosti o velrybách a mořském ptactvu, Monča blila, Štambik spal a velryby nikde.
Kapitán několikrát loď zastavil a rozhlížel se po moři, jakože hledá.
Nakonec našel a mohli jsme na palubu. Několik velryb - Sperm whale se začalo vynořovat nad hladinu, stříkaly vodu dírou na hlavě a průvodce to komentoval a připravoval nás na poslední nadechnutí, kdy má velryba při ponoru vystrčit ocas :).

Vše se povedlo a tak si můžeme odškrtnout zážitek - pozorování velryb, někteří nadšení, Honza trochu zklamaný a Monča vyblitá z podoby.
Naše cesta bude pokračovat na severní pobřeží jižního ostrova poblíž města Picton, kde se vydáme na Queen Charlotte Track.
ty vogo! vy se mate!!! doufam ze jste jeste nevideli "ponorku":). protoze to jsou male veci. rok dovolene na takovem miste..co chcete vic:)