ZEMĚTŘESENÍ V PRAXI

4. září 2011 v 22:10 | Cuba
Neděle 4. září 2011

Sedíme v kuchyni našeho současného domova v kempu Rainbow star. V kuchyni vaří armáda Tajwanců. Na večeři budou mít šťavnatou zeleninu osmahlou na másle, voňavé nudle a kopu masa. My budeme mít párek s chlebem. Nějak se nám nechtělo vařit. I přesto, že párek je ze sedmdesáti procent tvořen masem, se na nás Tajwanci dívají nevěřícně a s politováním:-)
Párek pečlivě namočím do kečupu a zakousnu se do něho. Právě když se chystám požvýkané sousto polknout nastane na zlomek sekundy v místnosti zvláštní ticho. Pak se kdesi z rohu místnosti dunivě přiřítí plně naložený nákladní vlak. Všechno v místnosti se začne třepat. Armáda Tajwanců přestane vařit. Sklenice začnou poskakovat, lustr se rozhoupe a podlaha pod nohama rozkmitá. A všechno začne řinčet. Naštěstí tentokrát nákladní vlak nebyl dlouhý. Stihl přejet za zhruba dvě sekundy. Tajwanci se dají znovu do vaření. Já polknu přežvýkaný párek. Hluk ustane.
Zmateně se na sebe podíváme. Svorně se shodujeme, že tohle zemětřesení bylo prozatím nejsilnější, co jsme zažili. Tipuju ho na pětku. Po necelých deseti minutách se na internetu dočítáme, že síla zemětřesení byla 4,4 stupňů Rychterovy stupnice. To jsem to tipnul celkem dobře, ne? Na to, že jsem si před třemi týdny nedokázal představit, co to zemětřesení je, byl můj odhad celkem přesný.
Pro Kiwíky z města Christchurch není zemětřesení ničím neobvyklým. Taková rutina dalo by se říct. Jak by ne, když ho mají na každodenním pořádku. I z našeho oblíbeného rádia se občas ozve v živém vysílání komentátorčin zaskočený hlas: " Oh, did you feel that?" (Cítili jste to?). Pokud dobře počítám, zažili jsme celkem čtyři citelnější otřesy. Poprvé ráno v posteli v domě na Bibiana street. To jsem měl pocit jako by se karimatka podemnou zhoupla, podobně jako se zhoupnete na houpačce. Podruhé v práci, kdy se roztřepal pás, na kterém jsme třídili chřest a poslední dva otřesy jsme cítili v kempu. Tyto čtyři otřesy nebyly nijak ničivé ani silné a už vůbec ne neobvyklé, jak jsme se později dočetli na internetu. I přesto si ale za svým příměrem 4,4 stupňů silného zemětřesení k projíždějícímu nákladnímu vlaku stojím!
Za poslední rok bylo Christchurch dvakrát zasaženo zemětřesením o síle okolo 7 stupňů Rychterovy stupnice. Honza nás poučil, že naše zemětřesení o síle projíždějícího nákladního vlaku, bylo dle Rychterovy stupnice STOKRÁT slabší než ony dvě zmíněné ničivé zemětřesení! Zkrátka kdybychom byli v Rainbow star před rokem, kuchyní by nejspíše proletěl plnou rychlostí Boeing 747.
Při příjezdu na Nový Zéland nám bylo dáno několik rad o tom jak se máme chovat v případě zemětřesení. Nejlepší prý je, pokud se zrovna nacházíte v budově, schovat se pod rám dveří anebo pod stůl. Ovšem v praxi je tyto rady neproveditelné. Zatím jsme totiž byli vždy naprosto dokonale zaskočeni vynořujícím se nákladním vlakem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mončičák Mončičák | 5. září 2011 v 8:05 | Reagovat

Bysme k těm futrům ani nestihli dojít a už bysme měli Rejnboustár na hlavě:)

2 mitas24 mitas24 | 5. září 2011 v 13:12 | Reagovat

:-) zažil jsem jednou. Šmarjá, kolik mi bylo, 15?.... Hanes už to zná asi zpaměti, ostatně jako většinu mých story :-)) Trvalo asi půl minuty. Absolutně jsme s tátou nechápali, co se děje, jenom jsme sledovali tančící květináče sa samorostu, tabule mlátící setrvačností rozkmitaného závaží do zdi - a pak jsme valili ven. Večer ve zprávách hlásili podrobnosti o epicentru tuším někde u Vídně. Ale byl to asi jenom takový "osobák". Jó, švanda muší bejt.

3 hovnoprdeeeel jsem ing 8) hovnoprdeeeel jsem ing 8) | 5. září 2011 v 20:49 | Reagovat

1* cubovi ze slohu!!!
už to vidím, jak se 20 tajvanců, 4lidi a štambik rvou do futer vedoucí z kuchyňky :). Kde je místo pro max 5 tajvanců nebo 4 tajvance a wenca, nebo cuba,monča, honza-do oblouku, a nebo štambik a mala tajvanka.

4 staří Štambíci staří Štambíci | 5. září 2011 v 21:38 | Reagovat

tak jsme doma z dovolené a hlásíme se do diskuze :-) .. taky máme zážitek, zemětřesení to není, ale na sedle Mali Alan (pohoří Velebit v Chorvatsku severovýchodně od Paklenice)jsme kličkovali mezi minama, zůstaly tam ještě z té jejich nesmyslné války "Goran proti Goranovi". A když jsme pak po návratu doma vybalovali, tak z kabely vypadl ztracený Kubův pas. Tak teď máš Kubo dva pasy. Ozveme se mailem, zdravíme všechny účastníky zájezdu na New Zealand. Bye, bye.

5 Peťka, Luky... Peťka, Luky... | 8. září 2011 v 17:09 | Reagovat

Kubi, zdravime ta a prajeme spustu adrenalinovych zazitkov! 2.9.2011 o 4.01 sa nam narodil Šimůnek. 3,95kg a 49 cm. Okop par zahonov na jeho pocest! ;o) Anezka na teba stale mysli a spomina, ze moj Kubicek. Pravidelne ti telefonuje z pokazeneho mobilu. paaaa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama