CHRISTCHURCH

21. srpna 2011 v 8:00

WELCOME FOR HONZA AND FRIENDS

-vítala nás cedule hned ráno na letišti spolu s usměvavým starším párem. Rosemary a Robin nás ubytovali a pohostili u sebe doma a já s Kubou a Kubou jsme se usídlili u Pauline- milé hodné sousedky :). Hned první den jsme začali objíždět autobazary a shánět vhodné a hlavně levné auto. Nedařilo se, všechno hodně nad 6tis dolarů (90tis korun).
Naše cena, kterou jsme si představovali (50tis korun) se najednou zdála směšná. Plánovali jsme taky poohlídnout se po levnějším jídle než bylo v Aucklandu. Ale je neděle a navíc prý čekají velkou bouři (???), takže bylo veškeré pečivo v supermarketech vykoupené.

15.8. 2.den, pondělí ráno


Tak takhle jsme si velkou bouři nepředstavovali. A novozélanďané už vůbec ne, kdo by čekal v zimě sníh?! neměli ho tady už přes 70let !!!.. Honza s Robinem odhazují sníh před garáží, rýčem a hráběmi... Děcka nejdou do školy, obchody, úřady jsou zavřené, auta nejezdí, nikdo nevychází z domu. Na trávě leží 15cm sněhu...


Tím hůře pro nás. Nemůžeme nic zařídit. Maximálně hledat auto a bydlení na internetu.
A našli jsme. Toyota Estima v docela dobrém stavu za 3500 $. Problém je, že v takové "kalamitě" nejsou peníze ani v bankomatu, takže musíme doufat, že zítra znovu nenasněží.




3.den, úterý

A nasněžilo. Krize pokračuje. Vyjídáme našim hostitelům zásoby schované na horší časy. Bankomaty jsou už ale doplněné a tak si můžeme jet pro náš nový vůz. Všechno jde hladce. Hurá máme auto.



S kterým ale nemůžeme jezdit, protože nemáme registraci, která se vyřizuje na poště a ta je zavřená. Doufáme v lepší zítřky a hledáme dále ubytování. Našli jsme několik možných bytů, na které naše krásná sekretářka zavolala. Bez úspěchu. V realitních kancelářích mají prázdniny...kvůli sněhu.



Až jsme večer narazili na Eddieho Wongeoona, usměvavého čínského realitního agenta. Byl trošku zmatený a pořád mluvil o nějakém Black-outu, který má zítra přijít a tak že se raději sejdeme hned v bytě k pronájmu.. K našemu zklamání byl dům holý, prázdný a chladný, ale agent Eddie nás nenechal na holičkách a chrlil ze sebe jednu nabídku za druhou.
Dal nám na sebe kontakt, že se máme ozvat.
Další den ráno vypadal lépe. Sníh roztál a úřady se otevřely. Hned ráno jsme jeli ještě na jednu prohlídku, kde místo cat-door byla ve dveřích jenom cat-hole a kočičí stopy (a moč) byly rozsety po celém bytě. Potom jsme strávili půl dne na poště, kde jsme si vyřídili účty, IRD čísla a další formality včetně registrace auta a předplatili jsme si naježděné kilometry (povinnost u dieslových motorů). Tady jsme měli možnost zjistit, že náš vypočítavý prodejce auta, si jezdil bez zaplacení tohoto poplatku 2000km, a tak jsme je museli doplatit za něj (cca 2000kč).
Plánujeme proto rozzlobit Štambíka a dát mu do ruky baseballku, zrovna když budeme projíždět kolem.
Snažili jsme se taky pojistit auto, ale po zemětřesení se to zdá být bez šance.


Čtvrtek, den úspěchu.

Auto pojištěno. Ráno slečna sekretářka obvolala znovu realitky, ale bylo jí řečeno, že nejsou žádná charita, aby ubytovali 5lidí v jedno nebo dvou pokojovém bytě. Že to je neslýchané.
Poslední a jedinou možností byl proto pro nás Eddie. Žádný black out nenastal, a proto jsme mu zavolali. Domluvil nám prohlídku jednoho domu blízko farmy.
Další naše trápení bylo, že se farmář od našeho příjezdu neozval a nebere telefony. To by byla sranda, kdyby žádná práce nebyla. Nás pět, ve zbořeném městě, kde všechno trvá třikrát déle, odkud se lidi stěhují pryč.
A tak jsme se rozhodli farmu najít.
Předtím jsme si ale museli dát naše první FISHandCHIPS. Oběd platil oslavenec - jak se sluší a patří. A taky mu z něho bylo nejvíc blbě.


Našli jsme Aparagus Farm i s majiteli a jedním opilým pirátem, bez zubů a s náušnicí (nejspíš náš budoucí a jediný spolupracovník). Dostali jsme cup of tea a museli jet na prohlídku s agentem Eddiem.
Přijeli jsme na krásné předměstí a báli se, že máme špatnou adresu. Obrovský dům, milionové vily okolo.



Zanedlouho se blížil agent Eddie a pozval nás dál. Obrovský dům dříve obývala ruská rodina. Vysoké stropy, honosné lustry, velké prostorné pokoje. Venku asi patero posezení, gril, kulečníkový stůl, piano, televize, obrovská kuchyně. Dostali jsme pokoj s vlastní koupelnou, šatnou a balkonem. Podepsali smlouvu a zítra se stěhujeme. V domě bydlí ještě pět dalších nájemníků. Někteří z nich jsou češi. Zítra se stěhujeme. Opouštíme elektricky vyhřívané postele a pohostinnost Rosemary, Robina a Pauline.





Sobota, 20. srpna 2011, po noci strávené ve vile

Sedím v autě a čekám, jak to dopadne. Ostatní jsou na schůzce s Eddiem. Vyjednávají vrácení peněz za kauci a týden bydlení (500+250$).

Včera, po nastěhování jsme začali ve vile objevovat věci, které se nám moc nelíbily. Kuchyně vypadala, že ji přes rok nikdo neumýval. V jedné ze dvou lednic rostla plíseň o tloušťce už tak 3cm. Jídlo v ní se už dávno začalo rozpadávat. Zatím jsme potkali jenom dva nájemce. Sam, mladý novozélanďan, vypadal že spí, ikdyž s náma mluvil. Tom, čech, který tady žije už osmým rokem, měl na své lednici kladky a většinu času strávil v práci. Postupně z něho vylezlo, že Sam bral drogy a teď se léčí, takže je ve vile pořád. Moc nás nepotěšilo, že nám právě on předával klíče od pokoje. Při večerním úklidu jsme v naší koupelně našli použitou jehlu a to byl konec. Napsali jsme agentu Eddiemu. Chtěli jsme pryč z feťáckého doupěte. Sjednali jsme si s Eddiem schůzku hned na ráno a otevřeli si pivo na Štambovu oslavu. všichni stáli a báli se si sednout na matraci, že tam bude ňáká další jehla... :) nikdo z nás nešel ani na záchod.
V noci nás vzbudily otřesy. Celý dům se houpal. Zemětřesení!!! :) no, zatím žádná hrůza. Jako jízda na lodi. Třeba Štambik, ten to celé zaspal.
Ráno jsme si sbalili saky paky a opustili dům hrůzy doufaje v Eddieho dobrotivost.

Už jdou a že musíme rychle jet, že nám Eddie jede ukázat nový byt, tak snad ne další "needle-house".
Nový být se právě dodělává, bydlí tam už nějací další nájemníci - čínské holky, voní tam nový koberec, obrovská nablýskaná kuchyně, dva pokojíky, plně vybavený i s internetem. Za dobrou cenu. Ale Eddie pry musí zavolat majiteli, jestli mu nevadí pět lidí a na tak krátkou dobu. Dá nám vědět... dneska nebo zítra.. a tak dneska nemáme kde spát.. Počasí se ale udobřilo, svítí slunko, tak kupujeme plynovou bombu a jedeme kempovat. Vybalíme stany, byty jsou pro slabochy, a stejně v tom chlívě byla zima jak v prdeli! :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 verca verca | 21. srpna 2011 v 9:00 | Reagovat

STRACH!!!!!!!

2 tata tata | 21. srpna 2011 v 9:08 | Reagovat

tak to uz je reportaz jak od Jirky Kolbaby :-)

3 Peťka Peťka | 21. srpna 2011 v 21:34 | Reagovat

Zajtra za vami urcite poleti babicka Štambachrova a donesie cely hrniec dobreho jedla! Toto urcite nemoze citat, chudak.Drzte sa, dobrodruhovia!

4 Dandiy Dandiy | 22. srpna 2011 v 9:45 | Reagovat

[1]: To je moje hláška!!! Ale jinak zatím psycho :-)

5 Staří Janíci Staří Janíci | 21. září 2011 v 9:31 | Reagovat

Hustý !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama