19. srpna 2011 v 10:14
Stambikovy postrehy:
Mam plesnivy, ale cisty stan a boty jako ze skatulky. Moje jmeno se vyslovuje "stembekr". Nemame sice mrakodrad v emiratech, ale zato jsme si pochutnali na okousanem hamburgeru. Lepsi nez jabka za 300. Smrdi mi nohy. Smrad je to kysely a radne se tahne. Uz je to lepsi, vymenil jsem si ponozky. Ty stare jsem pohrbil hluboko do batohu, aby mi vzdy, kdyz ho otevru netekly slzy. Jak jsem videl ty ceny v obchode, chtel jsem skocit z veze, ale nemel jsem dost penez, abych se tam dostal. Jinak se mi tu libi. akorat maorky maji velke zadky a take chlupy na nohach, ze jste to nevideli.
Letiště Auckland (Cuba)
V letadle nás obsluhovaly pěkné korejské letušky. Ve třech letadlech byly vždycky stejné, tak to mají holky asi těžkou šichtu dvacet tisíc kilometrů čtyřiadvacet hodin. K. H. Sicht stewardka byla nejpěknější. Nejvíce nateklé nohy ze všech letušek měla Vendul.
Korejské letušky nosily korejské řasy, které se daly sníst na večeři ale na snídani to byl celkem humpl. (Nesnědl to ani štambík).
Nedělejte si srandu z šikmých korejských očí! Nebo budete jako my jediní nešikmí vybráni z davu a střelený Korejec vás pošle na druhý konec letiště na odbavení. Na jednom z letištních oken byla prasklina a Vendul sofistikovaně usoudila, že zde byla Severní Korea.
Špinavým Evropanům není dovoleno dovážet jídlo na Nový Zéland a tak jsme ho museli všechno sníst ještě před odbavením.
Auckland (w.)
Let byl dobrý, hráli jsme playstation a jedli korejské hmoty. Po kterých mi nebylo ale dvakrát nejlíp.
Přistáli jsme do husté mlhy, všichni s pusou dokořán - že do jaké dupy to jedem, že to Ostrava je na tom lépe.
Pak jsme vyhodili poslední řízky a rohlíky a byli očucháni bíglem. Mončin batoh se mu líbil nejvíce. sedl si k němu a nechtěl odejít.. Security se tvářili podezřívavě, ale nakonec je tu Monča s náma.
Ráno, po příletu a kontrole čistoty stanů jsme vyrazili do města. Bezvadný výlet. Zjistili jsme, že jíst se dá jenom v McDonaldu, protože v samoobsluze bylo jídlo 15x dražší než u nás. Po návštěvě třetího obchodu, kde bylo pět plátků eidamu za dvěstě a kilo jablek za třista, Štambik prohlásil že "jídlo je pro slabochy" a celý den pil jenom vodu z letištního WC a Colu z McDonaldu. My taky.
Je večer, sedíme na letišti a smrdí tady něco jako bezdomovec. (...Štambik nepřehání :))
Teď je u nás poledne a tady deset večer. Jdeme spát. Ustlali jsme si na letištních sedačkách a zítra ráno v 7 letíme na jih. Snad tam najdeme supermarket, ve kterém nás večeře nebude stát jako v hotelu Imperial.
Dobrou noc.
Ahoj, Kubo,
k esemesce: rodiče odjeli dnes do Chorvatska, plot samozřejmě není, ale je dlažba. Představ si, že celou dlažbu udělal Honza s pomocníky (mamka a Jeňa). Jestli už bydlíte, napiš adresu, abych si to našel na Google earth. Jinak tě a ostatní taky pozdravujeme.
Děda.